Konec léta v ráji plachetnic
(Mazurská jezera)

Pokud se vám naskytne příležitost – nebo se budete rozhodovat – zda vyrazit na Mazurská jezera, neváhejte ani chvilku. Velká Mazurská jezera totiž patří k jednomu z nejkrásnějších evropských plavebních regionů. Na to, jak jsou atraktivní, jsou českými lodníky málo navštěvovány, dokonce bych si troufal říci, málo známy. My jsme se o jejich „kvalitách“ jeli přesvědčit začátkem září. A protože jsme dosud poznali i ostatní plavební regiony v Polsku, o to více jsme byli zvědavi.

 

Do onoho „ráje plachetnic“ jsme se „vetřeli“ na motorové jachtě pronajaté od přítele Gregorze – www.bofort.pl – který motorové jachty pronajímá celou plavební sezonu. Pondělní ranní přejímka lodě proběhla v městě Ryn, v maríně s docela hezkým názvem „Bocianie Gniazdo“ („Čapí hnízdo“). Motorová jachta typu „Weekend 820“ byla velmi dobře postavená, prostorná, vybavená vším potřebným pro plavbu a pobyt, „hnaná“ přívěsným motorem a proto velmi dobře ovladatelná, hlavně při „těsném“ přistávání v marínách na „mooringu“. Celou plavbu nezaznamenala jedinou chybičku. My jsme na ní byli dva a pes, ale je prostorná i pro čtyři lodníky.

 

Vypluli jsme… Už pohled na hladinu prvního jezera, jezera Ryňskego, bělajícího se rozvinutými plachtami několika desítek plachetnic, mne donutil si rychle zopakovat pravidla o přednosti v plavbě mezi plachetkami a motoráky. Za ta léta na kanálech, kde člověk potká plachetnici tak jednou za den a vždy bez plachet, jsem jaksi tato pravidla vypustil ze zřetele. Nakonec jsem usoudil, že při převaze těch „okřídkenců“ je nejlepší dát přednost všem a vždy. Hlavně pokud jachtaři chytí příznivý vítr a nechtějí „z něho vypadnout“a zarputile trvají na svém směru plavby. Vzdyť motorákům trocha zdržení a odchylky od směru plavby vůbec nevadí.

Velká Mazurská jezera se rozkládají v severovýchodním cípu Polska. Součástí jezerní pánve je více než 200 jezer a jezírek, napájených a odvodňovaných mnoha řekani a říčkami. K neznámějším jezerům patří Mamry, Dargin, Niegocin a Śniardwy, nejhlubší je jezero Tałty. Všechna patří k typu morénových jezer, jsou povětšinou mělká a velmi příjemná ke koupání. Jsou propojena průplavy a umělými kanály, takže mezi nejsevernějším městem Węgorzewo a městy na jižním okraji oblasti – Kisz a Ruciane-Nida, vytváří souvislou vodní cestu v délce více než 120 kilometrů. Hlavními punkty lodní turistiky jsou známá střediska Gizycko a Mikołajki.

 

Pro naši pětidenní plavbu jsme zvolili jižní část Mazurských jezer. Od samého začátku plavby obdivujeme rozmanitost jezerní krajiny. Vodní hladiny jezer jsou lemovány hustým souvislým rákosovým porostem, mezi kterým se otvírají průhledy do mnoha zálivů a úzkých zátočin, obklopených hlubokými lesy. Přeplouváme protáhlá jezera Ryňskie a Tałty. V Mikołajkách se nezdržujeme, tam stojí za zastávku snad jen v případě potřeby lodní čerpací stanice. Už v Gizycku, které jsme si prohlédli ještě „z auta“ při cestě k lodi, jsme se přesvědčili, že to nejsou zastávky pro nás. Turistický byznys z nich vytvořil něco jako „lunaparky“ s nehoráznými cenami za kotvaní v marínách. Moderní hotely, postavené těsně u břehu, dokonce ruší, alespoň podle nás, bohulibý pohled na okolní krajinu.
Po 25 kilometrech plavby přes další průlivy a jezera na nás čeká cíl dnešní plavby, město Ruciane-Nida. Ale to musíme ještě zdolat jedno ze dvou mazurských zdymadel, Śłuzu Guzianka. Zdymadla jsou pro nás vždy vítaným zpestřením plavby. Ale taky jsme poznali, že místní lodníci na ně nejsou moc natrénováni. Asi se se zdymadly potkávají jen zřídka…

To druhé zdymadlové „zpestření“ naší plavby bylo před cílem druhého dne, pět kilometrů před městem Pisz, Śłuza Karwik na Jegliňskom kanále. Ale než jsme se k ní dopracovali, museli jsme přeplout patnáct kilometrů přes mazurské moře, jezero Śniardwy. Před vplutí na něj se trochu zvrtlo počasí a náhle se přihnala bouřka s vichrem a hustým deštěm. To nejhorší jsme přečkali – kam taky v tom nečase spěchat – vyvázáni na malém molu ukrytém v rákosí u pěkného lesního tábořiště. Bouřka se přehnala vzápětí a zbyly po ní jen asi půlmetrové vlny na jezeře. V Piszu jsme kotvili v maríně luxusního hotelu „Pisz“ – jiná možnost tam nebyla – se všemi možnými službami a za velmi „slušnou“ cenu. Při pochůzce do města za nákupy a pro další dávku benzínu jsme objevili něco nečekaného: téměř v centru města se staví velkolepá marína…

 

Zpáteční plavba z Pisze byla opět za pěkného, ale větrného počasí. Ten příznivý vítr byl jako dělaný pro příznivce plachtění, takže na hladině jezera Śniardwy nebylo pro plachetky „kam plivnout“. Plavbu jsme si ztrochu zkrátili a využili pohostinnost včerejšího přírodního mola, velmi se nám líbilo. Je to místo na rozhraní jezer Sniadwy a Mikolajskiego a jmenuje se Popielski Rog. Přeci jen kotvení v přírodě přináší větší požitek než u hotelu, pokud nepotřebujete doplnit vodu nebo se připojit na elektrický proud. A taky jsme odpoledním výšlapem zjistili, že se nedaleko, v obci Popielno, nachází chovná stanice „polských koníků“, potomků vyhynulých tarpanů. Krasavci se pásli na přilehlých pastvinách.

Plujeme přes Mikołajki opět na jezero Tałty, na jehož východním břehu začíná „kanálová spojka“ k jezeru Niegocin a ke Gizycku. Spojka je tvořena čtyřmi krátkými (do dvou kilometrů) kanály – Talcki, Grunwaldzki, Mioduňski a Szymoňski a třemi malými jezery. O pár kkilometrů dál, na rozhraní jezer Jagodne a Boczne je úžina, krátký kanál Kula, kde, jak jsem se někde dozvěděl a neprozřetelně prozradil Lídě, je… „Mazurski równik“. Tam se prý, při jeho překročení, křtí místní lodní nováčci. Z mapy jsem si ověřil, že opravdu leží v severojižní polovině rozlohy mazurské jezerní pánve. Lída chtěla po jeho „překročení“ jantarové náušnice. Musel jsem jí vysvětlit, že náušnice, vlastně jen jedna, se dávají jen při obeplutí Hornova mysu a na skutečném rovníku křtí Neptun trochu jinak.
Na noc jsme si opět našli příhodné opuštěné molo s piknikovým pláckem na břehu: ohýnek, opékání buřtů koupených v nedalekém „sklepu“, pohoda,… A s kouzelným výhledem na ranní východ slunce…

 

Nic netrvá věčně, ani plavba po krásných a romantických Mazurských jezerech. I když bychom si mohli prodloužit plavbu ještě o několik dní na „severní polovinu“ regionu. Ale to si necháme na příště. Při zpáteční plavbě do Rynu po již známé trase jsem si promítal oněch 170 naplutých kilometrů, které přinesly jen nezaponutelné zážitky, Počasí se stále drželo na standartu teplého a suchého léta 2018. Ale tvořící se mraky na obloze věstily – možná – všemi očekávané ochlazení a životodárný déšť.
Do „čapího hnízda“ jsme dopluli v podvečer a hned se vrhli na závěrečný úklid lodě. A v závěru dne jsme si vychutnali produkci vynikajícího big-bandu na pláži v maríně. Takže závěrečné hodnocení téhle plavby si zaslouží jen výtečnou.

Mazurský kanál: K poznání oblasti Mazurských jezer patří i trocha historie (já se tohoto poznávání nemohu nikdy zbavit). Již v druhé polvině 19. století byly promýšleny plány na spojení jezer s Baltickým mořem. Ze sevrerního výběžku jezera Mamry měl vést kanál v délce cca 50 kilometrů do řeky lyna a dále řekou Pregolia do přístavu K“onigsberg (Kaliningrad). Kanál měl překonat výškový rozdíl 111,2 m deseti zdymadly o rozměrech 45m x 8 m. Celá stavba byla v té době na území Východního Pruska. Ale stavbě vůbec nepřála doba: stavělo se v letech 1911 – 1914, pak přišla 1. světová válka a po ní hospodářská krize, stavba pokračovala v letech 1934 – 1940, opět válka, tentokrát 2. světová. A v roce 1945 došlo k rodělení území a Polsku připadlo 20 kilometrů kanálu, zbývajících 30 kilometrů zabral Sovětský svaz. O pokračování ve stavbě nebylo možné ani uvažovat.
Dodnes se zachovaly na polském území rozestavěné zbytky (asi z 20%) dvou zdymadel: Śluza Horne Lešniewo a Śluza Dolne Lešniewo. Obě měly mít na svou dobu neobvyklý zdvih cca 17 m. Taky v délce několika kilometrů jsou viditelné stopy po zemních pracech na tělese kanálu.

Už jsme „propluli“ mnoho krásných nebo zajímavých plavebních regionů. Tenhle určitě patří mezi ty krásné a zároveň i zajímavé. Ani ti nejnáročnější „labužníci“ na něm nenajdou chybu a nebudou zklamáni. Je to však něco trochu jiného než klasický „canalboating“. Ale vadí to…? Vůbec ne… my jsme byli vším – počasím, krajinou, lodí, plavbou – nadšeni.

 

Září 2018

Charter: www.bofort.pl