NA VLNÁCH BENÁTSKÉ LAGUNY

Nikdy dříve jsme v Benátkách nebyli. Cestovnímu boomu začátkem 90. let, kdy tam skoro každý vyrazil na jednodenní autokarový zájezd, jsme odolali. Později jsme usoudili, že když poznat město Marca Pola, tak jedině po vodě, sami na motorové jachtě, ve společnosti gondoliérů a jejich typických lodic. A nejenom samotné město na jeden den, ale i celou Benátskou lagunu prosycenou atmosférou odvěkého boje lidí s mořem.

 

Benátská laguna

Benátská laguna o rozloze zhruba 50×12 km je a není souvislá vodní plocha. Členité břehy, mnoho opuštěných ostrůvků, plochy zeleného rákosí na mělčinách, dřevěné chatrče na kůlech, ostrovní kláštery a hřbitovy, malebné rybářské vesnice s přístavy na dlouhé kose oddělující lagunu od moře, nekonečné řady dřevěných kůlů vytyčujících plavební trasy,…. to vše vytváří romantickou nepřehlednost. A jako perla uprostřed Benátky , zázrak architektury a vodního stavitelství. Fantastičnost polohy, honosné paláce, kostely a mramorová nábřeží financované po staletí z výnosného námořního obchodu, ohromí dnes především ty, kteří do Benátek směřují po vodě.
Ale „přicházet“ do Benátek po vodě znamená mít loď odjinud. My jsme si naši motorovou jachtu pronajali od společnosti Rendez–vous–fantasia v Chioggii na jižním cípu laguny. Tohle příjemné městečko s přístavem, hotely a dlouhou pláží je ideálním východiskem pro nesčetné vodní túry nejen po vlastní laguně, ale i po řece Pád, po kanále Brenta až do Padovy a při delším pobytu pobřežními kanály až do Terstu.

Jak se vypořádat s navigací

„Nejprve si probereme, jak jsou označeny plavební dráhy. A po které straně dřevěných dalb se pluje, je-li cesta vytyčena pouze jednou řadou“, začal druhou část instrukcí šéf charterové společnosti nad podrobnou nautickou mapou poté, co jsme ukončili technickou přejímku lodi. Úvodem jsem byl trochu zaskočen, protože jsem si předtím plně neuvědomil vyjímečnost orientace v tomto vodním prostoru. Ale z dalšího vyplynulo, že pro bezpečnost plavby je nezbytné ji znát a dodržovat.
Co jsem se o té navigaci dozvěděl? V celé oblasti je možné plout pouze ve vyznačených drahách, kde je zaručena dostatečná hloubka. Kanály jsou označeny dalbami ze tří dubových kůlů sestavených do strmého jehlanu. Buď je kanál vytyčen dvěma řadami, nebo jednou řadou a pevninou, v případě pouze jedné řady na širé vodě se pluje po té straně dalb, kde je na jednom kůlu namalováno pořadové číslo dalby. Jedním delším kůlem ze tří v dalbě jsou označena ústí odboček a křižovatky. Ve všech případech je nejbezpečnější plout středem kanálu.
„Dále musíte počítat, hlavně při nočním kotvením, s kolísáním hladiny v laguně“, doplnil instruktor a předal mi malý sešitek, kde na celý rok, den po dni, je rozdíl hladin znázorněn křivkou. A opravdu, během dne zcela nepravidelné kolísání hladiny o více než jeden metr může způsobit, že když nezakotvíte na prověřeném místě, tak se třeba uprostřed noci probudíte v nasedlé a značně nakloněné lodi.

Vyzbrojeni další spoustou informací o pěkných túrách jsme ono první zářijové pondělí odpoledne odrazili od domovského mola, protáhli se kolem přístaviště s výletními parníky a kolem rybářského přístavu, vybrali si správný směr – správnou řadu dalb – a proti větru, půlmetrovým vlnám a občasnému deštíku vyrazili na sever do našeho prvního nočního kotviště na ostrůvku Vignolle v těsné blízkosti Benátek. A naši přátelé Věra a Zdeněk, kteří s námi tvořili čtyřčlennou posádku a kteří byli na vodě poprvé, se konečně dočkali plavby.

Vzhůru „do ulic“

V úterý ráno, kdy ještě posádky ostatních lodí na kotvišti váhali s vyplutím pro nízký vodní stav, vyrazili jsme „do ulic“ v okolí Benátek. Ten termín „do ulic“ myslím vážně. Dopravní ruch našich ulic a silnic – i se všemi nešvary – je v Benátkách přenesen na vodu. A obstojí tady jen ten, kdo se v něm dokáže rychle orientovat a zachovat patřičnou rozvahu.
Z Canale San Nicolo, který také slouží jako vjezd do benátského námořního přístavu, jsme odbočili na Canale delle Navi, okružní kanál, kde je zkoncentrovaná veškerá osobní a nákladní doprava. Plavba touto dopravní tepnou vyžaduje od skipera poněkud více soustředění na řízení lodi než bývá zvykem. I stále se měnící panorama města odpoutává jeho pozornost. „Ani ve snu jsem netušila, co všechno se tady bude po vodě prohánět“, prohodila manželka mezi cvakáním foťáku. Bylo to opravdu všechno co plave: zásobovací čluny, pracovní lodě s bagry, výletní lodě, rybáři, plachetnice pod motorem, kluci na gumákách a hlavně vaporetta, plavidla „místní hromadné dopravy“, jejichž kapitáni snad mají prémie za dodržování jistě už tak našponovaného jízdního řádu. I pohřební člun jsme potkali …. Plavba je prostě mix zručnosti, adrenalinu a zábavy.
Po obeplutí části Benátek jsme odbočili na „dálnici“ do Burana. Její vytíženost i v noční době zdůrazňují lampy „veřejného osvětlení“ na každé dalbě. Při průjezdu vnitřním kanálem ostrova Murano, kde se počet plavidel ještě zvýšil a kanál zúžil, jsem si hlavně promýšlel, kde zítra při prohlídce města „zaparkuji“. Je to problém v celé laguně – ale zaparkujte dnes v centru měst. Buď jsou místa s dostatečnou hloubkou na břehu kanálu obsazena, nebo jsou privátní a nebo jsou vyhrazena pro kotvení třeba místních popelářů. Já jsem si jedno vhodné místo v centru vyhlédl – a světe div se, druhý den bylo volné.
Ten den jsme se ještě za hezkého slunečného odpoledne lodí „pocourali“ už v podstatně volnějších kanálech mezi rozlehlými mokřinami s rákosím a vodním ptactvem v severním konci laguny a prohlédli si ostrovní klášter San Francesco del Deserto a ostrov Torcello se vzácnou katedrálou z 11. století. Prostě pohoda.

Malý lagunový místopis

Benátská laguna není o tom, že na lodi trávíte většinu času plavbou. Loď slouží převážně k přesunu do míst, která chceme navštívit. A těch je v této končině až dost.
Rybářská vesnice na ostrově Burano, 10 km severně od Benátek, je vcelku poklidné místo. Klidnou atmosféru navíc umocňují všudypřítomné krajky, které se zde ve všech podobách vyrábějí a prodávají. Je možné vplout kanálem přímo do středu ostrova, ale jenom s loděmi do 6-ti m délky. My jsme tohoto kanálu, vzhledem k délce naší lodě, mohli „využít“ pouze jako kulisy k příjemnému posezení u večeře v místní rybářské trattorii na jeho břehu.
Benátské sklo by se mělo jmenovat muranské, neboť už od roku 1291 se vyrábí na ostrově Murano. Zakotvili jsme na den předem vyhlédnutém místě a vyrazili na pěší obhlídku obchodů a obchůdků s nepřeberným množstvím skleněného zboží. Samozřejmě zastávka na Muranu se nemůže obejít bez návštěvy sklářského muzea – Museo Vetrario – s bohatou expozicí benátského skla, archeologickým „skleněným“ oddělením a ukázkami sklářských výrobků z jiných zemí – i z Čech – až po moderní sklo. No a ještě do sklářské dílny. Nějak se nám nechtělo tlačit se u sklářských pecí v největší muranské manufaktuře s davy turistů z celého světa, které sem vozí zvláštní výletní lodě. Po chvíli hledání jsme na konci úzké postranní uličky objevili vchod do dílny menší, kde nás nechali mlčky sledovat jejich zručnost a um. Sice zrovna tohle dopoledne tvořili pouze figurky andělů, ale i to nám umožnilo alespoň částečně proniknout do tajů výroby zdejšího skla.
Benátky. Co já mohu napsat o Benátkách, co já mám právo napsat o Benátkách? Jak popsat nepopsatelnou atmosféru města na 120 ostrovech, se 177 kanály a 400 mosty, mramorové krajkoví paláců a kouzlo křivolakých uliček a vystihnout Dóžecí palác jako světoznámý symbol dávné námořní moci. To ne, přečtěte si o tom raději v nějakém kvalifikovaném průvodci. Ale k jednomu místu, které není vždy součástí prohlídkových tras, chci obrátit pozornost. Je to Arsenale, bývalé průmyslové srdce Benátek, areál loděnic a zbrojařských dílen, který dnes ještě čeká na své využití. Jednou z úvah je zde vybudovat luxusní marinu s kompletním zázemím. Pokud se to uskuteční, bude to lahůdka.
Ještě se musím vyznat z jednoho zklamání. Nepodařilo se mi realizovat sen, který jsem choval od počátku přípravy téhle cesty: proplout si vlastnoručně řízenou lodí Canal Grande a zakotvit u mola Piazza San Marko. Masový nápor turistů však způsobil, že tato místa jsou pro sportovní plavbu uzavřena nebo jen na zvláštní povolení. Tak nám nezbylo než zakotvit v marině a zařadit se mezi suchozemské návštěvníky.

Od mariny k marině

Celá Benátská laguna je dostatečně „vybavena“ marinami s dobrým servisem a docela přátelským personálem.
Kdo připlouvá do Benátek od moře, jistě využije přístav Darsena di San Elena na jižním cípu hlavního benátského ostrova. Je to největší sportovní přístav, pro velký zájem, především plachetnic, je doba pobytu pro hosty omezena na dva dny. Elektřina, voda, sprchy a ostatní vybavení jsou samozřejmostí. K velké výhodě patří, že „suchou nohou“ dojdete od lodi do centra města. A také jako skoro ve všech marinách zaplatíte zhruba za 9-ti m loď až 40,- € denně.
Další chráněný benátský přístav, Darsena Verde, leží na ostrově San Giorgio Maggiore, přímo naproti Dóžecímu paláci. Tam je ovšem velkou raritou, při jeho kapacitě 60 míst, se v plné sezóně „uchytit“. Na prohlídku města se musí jet vaporettem nebo lodním taxíkem. Vybavení dobré, cena vyšší.
Dalším útočištěm je Marina di Cavallino, kousek od ústí řeky Sille do moře, asi 25 km severozápadně od Benátek. Patří k těm nejlepším a nejoblíbenějším. Je i dobrým východiskem pro koupání na dlouhých plážích mezi Punta Sabbioni a Jésolo.
Pro kotvení je možné využít i další místa, která ovšem jsou velmi nejistá jak z hlediska vlastnictví, tak i kvality dna a hloubky při poklesu vody. My jsme ve dvou případech použili kotviště, která patří charterové firmě a která tudíž byla pro nás bezplatná. Obě – na kanále uprostřed ostrůvku Vignolle a před mostem v Buranu – byla sice bez jakéhokoliv vybavení a nebyla chráněna před vlnobitím projíždějících lodí, ale z hlediska rozvrhu túr po laguně velmi dobře situována. Totéž platí i o domovské marině v Chioggii.

 

Ciao Venezia

Panoráma Benátek se štíhlou kampanilou se nenávratně zmenšuje, nějaký čas nám na pravoboku ubíhají siluety fabrik a ropných terminálů pevninské části Mestre a vše svědčí o tom, že se naše putování chýlí ke konci. Odpoledne zakotvíme v městečku Pellestrina, přeběhneme pár desítek metrů pevniny a koupeme se v moři. A pak už ….plni úžasných dojmů se protáhneme kolem rybářského přístavu a kolem přístaviště s výletními parníky a přistáváme u domovského mola …….. CIAO VENEZIA.

 

Září 2003

Charter: www.rendez-vous-fantasia.com