ZELENÁ A MODRÁ

Do Irska na loď na Kanál Shannon – Erne jsme jeli s vědomím, že hlavním zážitkem nebude vlastní plavba lodí, ale především očekávaná nádherná krajina „vůkol“. Ani v jednom ani v druhém jsme nebyli zklamáni … ale to je slabé slovo – byli jsme nadšeni. Plavba po tomto kanále patří do kategorie „top“. Jediným „nedostatkem“ je přeci jenom větší vzdálenost od pevninské Evropy.

 

Nedělě 12.června:

Z maríny Locaboat Holidays v Ballinamore vyrážíme po deváté hodině. Není kam spěchat, jak je ostatně v Irsku zvykem. Vybrali jsme si směr „na jih“, k řece Shannon. Předpověď počasí je typicky irská: vždy mezi deštěm bude hezky.
Již včera odpoledne jsme si od charterové společnosti převzali loď, opravdu pohodlného a spolehlivého „Pénichetta 935“. V maríně se v sobotní podvečer sešla docela zajímavá a pro nás překvapivá společnost zájemců o plavbu: my z Česka, asi deset rybářů ze Slovenska, manželé od Budapešti a samozřejmě místní a Britové. Se všemi jsme se potom během týdne občas potkávali.
Hned po několika stech metrech nás čeká první zdymadlo. Cestou k River Shannon musíme nejprve vystoupat na nevysoké rozvodí na hladině jezera Lough Scur a potom se „spustit“ dolů, celkem 11 stupňů. Obsluha zdymadel stojí za krátký popis . Všechna zdymadla na Shannon – Erne Waterways jsou samoobslužná a poloautomatizovaná. Jednotlivé činnosti spouští tlačítky jeden člen posádky lodi na panelu na břehu komory. Každé proplutí je zpoplatněno odečtením menší částky z čipové karty, která se zasune do štěrbiny v panelu. Karty je možné zakoupit v marínách nebo i jinde podél vodní cesty. A když se v komoře sjede více lodí, platí jen jeden.
Cílem naší dnešní etapy je příjemné městečko Leitrim, pardon, hlavní město hrabství Leitrim, kde je jako všude dobře zařízená a bezplatná marína.

Pondělí 13.června:

Hned za Leitrimem „vyplouváme“ z kanálu na řeku Shannon. Plavební dráha je širší, je lemovaná širokými příbřežními pásy rákosí, plavbu urychluje mírný říční proud a místy se řeka doširoka rozlévá nebo vytváří hluboké zátoky.
Po asi 10 kilometrech odbočujeme na pravostranný přítok River Boyle. Chceme se trochu „potoulat“ mimo hlavní vodní cestu. Řeka Boyle je splavněná pomocí jednoho zdymadla v délce asi 20 km až k stejnojmennému městu. Na této vzdálenosti protéká rozlehlými jezery Lough Eidi a Lough Key. Množství zátočin a nepřehledných rákosových ploch, silný vítr zvedající na vodní hladině až půlmetrové vlny a nacucané nízko posazené mraky vzbuzují pocit dramatické romantiky.
Koncový přístav Boyle, vybudovaný před pár lety na „zelené louce“ – v Irsku jak jinak – a spojený s řekou kilometrovým umělým kanálem, je ukázkou péče věnované rozvoji lodní turistiky. Zde se zdržujeme jen dvě hodiny prohlídkou zbytků významného cisterciánského kláštera z 12. století Boyle Abbey a vracíme se na Shannon. Po další hodině plavby už kotvíme ve velké maríně v Carrick on Shanon.

 

 

Úterý 14.června:

Ranní obloha nevěstí nic dobrého, asi se chystá stav, kdy mezi deštěm nebude hezky a bude jen pršet.
Z Carricku vyplouváme dál na jih po řece Shannon. Ráno jsme se rozhodli, že poplujeme jen do oběda a pak se otočíme ke zpáteční cestě, abychom se v závěru týdne podívali i na „opačnou stranu“od Ballinamore. Řeka je v těchto místech trochu nepřehledná, musí se pozorně respektovat vytyčená plavební dráha. Orientaci napomáhá i podrobná navigační mapa , kterou jsem dostal „s lodí“.
Krajinářsky hezkým úsekem je uměle vykopaný asi 4 km dlouhý Jamestown Canal s jednou plavební komorou, který zkracuje dlouhý a nesplavný meandr řeky. Pro „obrátku“ a polední přestávku jsme si vybrali „zákoutí“ na dalším postraním přítoku řeky, malé přístaviště Carnadoe. Potom se za neustálého mrholení vracíme stejnou cestou do známé maríny v Leitrimu.
Při této příležitosti bych se měl o marínách zmínit trochu víc. Jsou vybaveny relativně skromně, ale velmi účelně. Nevím jak v plné sezóně, ale my jsme vždy měli místo pro přistání. Jsou tam nová mola, zdroj pitné vody, čerpací zařízení na vyprázdnění odpadního tanku v lodi a pěkně vyřešené „domky“ s toaletami a sprchami. Přístup k těmto službám je placený, na čipovou kartu jako zdymadla. Je to velmi dobře a elegantně vymyšlené.

Středa 15.června:

Nocujeme v pěkné maríně Haughton´s Shore Mooring, postavené na úseku kanálu úplně vzdáleném od civilizace. Dnešní „etapa“ byla docela dlouhá a náročná. Celý čas v dešti, 13 zdymadel a – řečeno cyklistickou terminologií – jedna vrcholová prémie, opětné překonání nejvyššího bodu kanálu, rozvodí řek Shannon a Erne. Ale je to úsek, který jsme už jednou z větší části propluli.
Do téhle doby jsem o irském dešti nevěděl zhola nic, déšť jako déšť – ale ten irský je prostě jiný. Stručně řečeno: prší a přitom jakoby neprší. Velmi drobné a vytrvalé mrholení, tak jemné, že kapky ani nedělají kola na vodní hladině. A za hodinu pobytu na něm nejste promočeni, ale totálně provlhlí.. Říkají tomu zde Irish mist.. Zajímavé, stejně se jmenuje i bylinkovo-medový likér, vyráběný ve světoznámé palírně whiskey Tullamore Dew. Ale asi by nebylo vhodné tento typ „zavlažování“ nepřiměřeně pomlouvat, protože právě on má na svědomí oněch 40 zelených odstínů nádherné okolní přírody. A taky jsem za celou dobu neslyšel ani jednu stížnost od krav a ovcí pasoucích se kolem vody – a že jich bylo požehnaně – jímž tohle počasí evidentně svědčí. Jak dokazovali jejich „spokojeně a šťastně se tvářící čumáčky“, jak to ohodnotila manželka.
A ještě jednu příhodu navrch: když jsme odpoledne připluli ke zdymadlu těsně před Ballinamore, nějací Němci se tam usilovně potýkali s dolními vraty, neboť jedno křídlo se ne a ne dovřít. Nakonec přivolaná údržbářská četa ze dna komory vylovila pěkný kámen placák, který podle vzhledu byl ještě před chvílí na břehu. A ti dva výrostci, co do poslední chvíle okouněli na břehu, se dočkali svých pár okamžiků škodolibé radosti.

Čtvrtek 16.června:

V noci „přestalo pršet a začalo lejt“ a tak během prvních kilometrů plavby jsou nejvytíženější částí lodě stěrače. Ale když během dopoledne překračujeme neviditelnou hranici do Severního Irska, počasí se vylepšuje. Vplouváme na řeku Erne, vlastně na spleť říčních ramen, jezer, ostrovů a ostrůvků, mělčin zarostlých rákosím a vodní květenou, průplavů a kanálů, prostě do království druhé největší řeky na irském ostrově. Zde jsme v pravém slova smyslu v „modrozeleném“ světě …nebo bludišti. Sledování barevných tyčí vyznačujících plavební dráhu je o to důležitější.
Tady už si užíváme vlastní plavbu: chceš ten ostrůvek objet zprava nebo zleva …dobře, tak zprava …chceš prozkoumat tuhle zátočinu … co kdybychom přistáli na ostrově Inish Rath a navštívili irské „Krišňáky“ …no jo, ale tam se nesmí kouřit a ten chleba se salámem musíš taky nechat na lodi …obepluj ještě jednou tu strážní věž uprostřed jezera … V závěru dne se vyvazujeme pod „dobře udržovanou a upravenou“ zříceninou hradu Crom Castle. Marína by se spíš měla jmenovat „Na větrné hůrce“.

Pátek 17.června:

Poslední den na lodi je vždycky takový podivný. Posádka se zmítá mezi dvěmi pocity: ještě toho co nejvíc „naplout“ a zároveň přijet včas do domovské maríny. S různými zajížďkami se po stejné cestě vracíme do Ballinamore.
Tam nás čeká „naozaj pekné prekvapenie“ – přátelé rybáři ze Slovenska splnili slib daný před týdnem a přivezli nám ze své rybářské expedice něco malého k večeři, tříkilovou štiku. Takže honem do práce: olej, sůl, koření, pekáč, láhev bílého …, plynová trouba na lodi je …a taky jsme museli povolat na pomoc posádku „maďarské“ lodě, protože tak velký kus masa by byl nad naše síly.
No a v sobotu ráno předat loď, odstěhovat věci do auta, se všemi se přátelsky rozloučit a …vzhůru do jiných končin Irska, ale už jen po souši.

Irské vodní cesty, především systém Shannon – Erne, mají opravdu všechny atributy pro úžasnou lodní dovolenou: dobře vybavená vodní cesta, maríny, zdymadla, okolní scenérie, velký výběr charterových lodí, i to počasí patří jaksi k tomu a v neposlední řadě i následná možnost strávit několik dní zajímavým cestováním po „ostatním“ Irsku.

 

Červen 2005

Charter: www.locaboat.com