Rýn krásný i adrenalinový

Evropský veletok Rýn je rušná vodní cesta s nekonečným proudem nákladních o osobních lodí, převozními loděmi nahrazujících mosty, na středním toku zakousnutý do hlubokého údolí s četnými stopami dávné historie a na strmých svazích zavěšenými vinicemi. Právě tenhle úsek řeky nabízí dostatek někdy i adrenalinových zážitků pro „malé lodníky“. A taky, kdo by nechtěl s říční hladiny pozdravit krásnou Loreley, která už před mnoha staletími „sváděla“ rýnské šífaře.

 

1. etapa: Nová řeka, nová loď

Z maríny v Heidenfahrtu startujeme asi v 11 hodin. Marína je na vedlejším říčním rameni Rýna na 513. ř. km. Pro dnešní den jsme si naplánovali plavbu proti proudu „až kam se nám bude chtít“. Za pár okamžiků, kdy si teprve pořádně osahávám loď, vplouváme do hlavního toku a ocitáme se poprvé v centru dění. Proud je asi 5 km/h, řeka je široká až 500 m a je zde opravdu neobvykle čilý dopravní ruch. Ani protiproud, ani manévrování mezi plavidly nečiní naší lodi problémy. A proč by taky mělo: jméno „Neptun“, délka 7,3 m, motor MerCruiser 2,8 l a výkon 110 kW, maximální rychlost ve skluzu 55 km/h. Jediným slabým místem během plavby by snad mohla být „nepozornost kapitána“.
Za půl hodiny míjíme hlavní města dvou německých spolkových republik: na pravém břehu Wiesbaden a na levém Mainz. Cesta dále ubíhá po řece upravené pro lodní dopravu pouze regulací a v otevřené krajině. Na konec srpna máme takřka tropické počasí a tak by se hodilo ukonšit den nějakým koupáním. Z toho vyplývá jedno: přenocujeme v Maríně Luy na Eicher See, což je bývalé „bagersee“ spojené s řekou na ř. km 466. Marína je opravdu pěkná a perfektně vybavená vším potřebným, dokonce každá loď může použít přípojku na TV. Zbytek dne tedy trávíme koupáním. A dnešní „účet“? 47 říčních km proti proudu.

2. etapa: Zkoumáme možnosti kotvení

Dnes nechceme jen plout po proudu zpět do Heidenfahrtu. Chceme „prozkoumat“ možnosti kotvení v tomhle úseku řeky. Od samého začátku plavby opět potkáváme nebo míjíme značné množství nákladních lodí. Jsou to převážně standardní rýnské velké motorové lodě o rozměrech 110 x 11,4 m, které uvezou až 2700 t nákladu. Ale starších a menších „náklaďáků“ přežívá taky dost a nechybí opět výletní lodě.
A jak dopadl náš průzkum: Na 474. ř. km jsme odbočili na Elferder Altrhein, slepé rameno bývalého řečiště, které nás zavedlo po cca 8 km do pěkné maríny YC Darmstadt. Plavba tam i zpět byla plavbou přírodní rezervací se spoustou volavek, racků, kormoránů, … .V Hafen Oppenheim na ř. km 480 je možnost kotvení i tankování. Velkolepá změna byla realizována na ř. km 506: „Schiersteiner Hafen“ na předměstí Wiesbadenu byl v nedávné době změněn na bazén s několika luxusními marínami. A ještě jeden postřeh: Na 497. ř. km se vlévá do Rýna Main (Mohan). Docela mě tento soutok „zklamal“ malou šířkou svého ústí. Když si představím, že zde začíná velmi důležitá a frekventovaná vodní cesta Mohan – Dunaj?
Dnes jsme „upluli“, i s odbočkami, asi 63 ř. km. Velmi teplé počasí stále trvá.

3. etapa: Vzhůru dolů

Na dnešní den se těšíme. Loď už mám trochu v ruce a před námi je „obávaná“ Gebirgsstrecke se soutěskou Binger Loch. Poplujeme po proudu a naplánovali jsme si doplout do St. Goar na ř. km 556. Takže „vzhůru dolů“.
Prvních pár kilometrů je řeka ještě „normální“. Ale pomalu se začíná zařezávat do krajiny, oba břehy řeky se zvedají strmými svahy malebně pokrytými vinicemi. Na 527. ř. km nastává zlom: řeka se začíná „spouštět z kopce“ a proud výrazně sílí až na 10 km/h. Město Bingen s pověstnou „Mäuseturm“ na malém rýnském ostrůvku ohlašuje začátek Binger Loch. Tahle průrva byla vždy výzvou i obavou mnoha rýnských lodníků. Plavební dráha je úzká a klade i dnes velké nároky na navigaci poproudních i protiproudních plavidel, zvláště když je zde provoz jako na dálnici. Mnohé nákladní lodě zde dosahují směrem po proudu rychlosti nad 25 km/h. S trochou nadsázky je možné říci, že by se zde mohla a měla skládat „lodnická maturita“.
I na dalších kilometrech pokračuje silný proud, plavební dráha je však dobře vyznačena bójemi a bezpečně provádí mezi četnými mělčinami a skalisky. Konečně mám více času sledovat okolí řeky: pověst „údolí hradů a vinic“ nezklamává. V kterémkoliv okamžiku jsou vidět alespoň dva hrady nebo hradní zříceniny. A zážitek vrcholí pověstnou Loreley, skalním ostrohem strmícím 130 m nad hladinu.
Přes noc kotvíme v přístavu St. Goar po uplutí asi 43 km. Marína je „příjemná“ především svým umístěním pod vysoko nad ní se vypínajícím hradem Rheinfels a výhledem přes řeku na hrad Katz. Tam jsme taky ráno natankovali, i když pomocí kanystrů a dvoukoláku u 200 m vzdálené pumpy.

4. etapa: Protiproudní adrenalin

Zpět do Heidenfahrt vyrážíme po desáté hodině. Kdesi jsem četl, … že nelze víkendovým kapitánům doporučit, aby se o zdolání (tohoto úseku) pokoušeli ve směru proti proudu … Nevím, jestli z důvodu jejich malých lodnických zkušeností, těžkého terénu nebo kvality jejich lodí. Já se však mohu spolehnout na výkon našeho „Neptuna“ …
Ale hned od počátku je jasné, že to nebude nějaká zívačka. Před námi se ve frontě drápe nahoru „se zařazenou jedničkou a na plný plyn“ asi deset nákladních člunů a hotelových „činžáků“ a stejná šňůra se řítí dolů. Desetikilometrový proud jim způsobuje nemalé potíže a rychlost protiproudních plavidel není nikterak závratná. Rozhoduji se je postupně předjet ještě před Binder Loch. Ale silný proud, úzká plavební dráha, časté zákruty řeky znemožňující dostatečný výhled a „rozbouřená“ hladina z toho dělají trochu adrenalinovou záležitost. Ono předjet v téhle situaci 120 m dlouhou loď vyžaduje rychlost alespoň 30 km/h, což je vlastně „proti vodě“ 40 km/h.
„Nahoře“ si děláme přestávku v přístavu Bingen. Je tam dobrá marína, ale dost daleko od centra města. No a pak už nám zbývá doplout dotankovat loď a vrátit se po 55 km dnešní plavby do domovského přístavu v Heidenfahrtu.

Celkem jsme po Rýnu „upluli“ asi 200 km. S naší výkonou lodí to nebyl žádný problém. Po letitých zkušenostech s plavbou po kanálech, jezerech i řekách se mi chce říci: „Kdo neplul na Rýnu, jako by neplul nikde.“

 

Srpen 2009

Charter: www.rmbc.de