Dvakrát „canalboating“ v Austrálii

Do Austrálie jsme odcestovali po půlroční intenzivní přípravě ( letenky, víza, pronájem lodí, pronájem auta, shánění dalších informací, … ) na měsíční cestu. Z ročního období jsme zvolili „náš“ podzim, kdy je u protinožců jaro a nejvhodnější období pro cestování. Důležité bylo i pozvání mého přítele Graema a jeho ženy Catherine z Wollongongu, kteří nám v prvních dnech pobytu poskytli důležité a příjemné zázemí. Cílem našeho australského putování bylo poznat pouze část kontinentu, stát New South Wales. A samozřejmě nemohly v našem cestovním plánu chybět dvě plavby na lodích: po řece Murray a v přímořském zálivu Broken Bay.

První plavba: Australská Mississippi

Je to ode mne asi troufalé použít pro australskou řeku Murray (vyslov Maery) přirovnání k daleko větší řece americké – zvlášť když jsem na Mississippi nebyl. Ale nemohu si pomoci, tohle mě napadlo, když jsem v Echuce poprvé k řece přišel: starý přístav, kotvící historické kolesové parníky, přístavní ulice s obchůdky a krčmami, … atmosféra jako před 100 lety.

River Murray

Austrálie je kontinent, který vůbec neoplývá vnitrozemskými vodními cestami – splavnými řekami či kanály. Přesto se na jeho území nachází zajímavá a splavná řeka Murray, která se svým přítokem, také v některých obdobích splavnou řekou Darling, sehrála v minulosti důležitou úlohu při osídlování a využívání vnitra kontinentu.
Řeka Murray je dlouhá cca 2500 km a většinou svého toku vytváří přirozenou hranici mezi státy New South Wales a Victoria. Pramení v horách na jihovýchodě země a do Jižního oceánu se vlévá nedaleko Adelaide.
Pro nákladní dopravu byla intenzívně využívána prostřednictvím charakteristických kolesových parníků a vlečných člunů již od let kolem 1850. Její malý spád umožňoval při dostatečné vodnatosti plout až do městečka Echuca na ř.km 1712. Přístav v Echuce jako koncový přístav ve vnitrozemí byl v těch dobách velmi vytížen a zajišťoval přepravu zboží nejen k moři, ale i do dalších přístavů na řece. Na vrcholu slávy byl na konci 19. století. Později, i když byla splavnost řeky zlepšována výstavbou jezů a zdymadel, byla nákladní doprava přebírána vznikajícími železnicemi.
Murray, i když se svojí délkou řadí mezi světové veletoky, není nikterak mohutná. Zajímavé je, že i na dolním toku je takřka stejně vodnatá jako na toku horním. Je to způsobeno tím, že na své cestě protéká velmi suchými oblastmi, které ji vodou nikterak nezásobují a v posledních desetiletích ji ve velké míře naopak odebírají závlahy.

Murray a hausbóty

Splavná Murray je dnes využívána pouze pro rekreační plavbu. Mnoho půjčoven nabízí však výhradně hausbóty, které jsou pro plavbu právě na této řece ideální – motorovou jachtu nebo člun je možné vidět jen zřídka.
Všechny hausbóty mají standardní konstrukci: na dvou podélných pontonech je postaven obytný prostor, který se od „normálního domu“ liší jen tím, že má v přední části kormidelní stanoviště a vzadu „ve sklepě“ silný přívěsný motor. Jsou vybavena veškerým možným komfortem: kompletní kuchyň se spotřebiči na plyn a na elektrický agregát, obývák, několik ložnic, koupelna, gril, na střeše terasa.
My jsme jako obvykle měli to nejmenší plavidlo široko daleko. Náš hausbót měl rozměry „pouze“ 5 x 12 m a „jen“ tři malé ložnice. U ostatních hausbótů s narůstajícími rozměry stoupal počet ložnic a koupelen a o možném luxusním vybavení vypovídaly názvy jako „Magic“, „Bella Casa“ či „Randevous“. Dvakrát jsme potkali i plavidlo „doubledeck“ s terasou na třetím podlaží …

Murray a plavba

V Echuce je na řece docela živý plavební provoz. Nádherné historické kolesové parníky, většinou hnané původními parními stroji, vozí turisty na krátké vyjížďky nebo na objednané „river party“ – téměř jako v Praze pod Karlovým mostem … Pro plavbu s hausbóty není potřeba žádné plavební osvědčení – a to bez rozdílu velikosti. Plavební dráha není nikterak vyznačena, jen na břehu jsou tabulky s kilometráží. Je s podivem, že i když se v Austrálii na silnicích jezdí vlevo, na řece platí naše pravidlo vyhýbání se zprava, jak to stručně popsal Martin, který nám hausbót předával: „port to port“. River Murray teče rychlostí asi 4 km/hod. a tak plavidla obvykle dosahují po proudu rychlosti asi 12 km/hod., při plavbě proti proudu je potřeba počítat zhruba s dvojnásobným časem, pokud nechceme uštvat motor a mít dvojnásobnou spotřebu.
I přes velké rozměry jsou hausbóty dobře ovladatelné – umožňuje to přívěsný motor, který je otočný do obou stran o 90 stupňů. Velikost plavidla způsobuje i několikasekundové zpoždění na akci kormidla – snáze si na to zvykne ten, kdo někdy řídil tanker než motorovou jachtu.
A jak a kde kotvit? Na Murray nejsou maríny ani kotviště. Vysoké písčitohlinité břehy obvykle končí při styku s hladinou úzkou písečnou plážičkou a proto se tam přistává takřka kdekoliv. Vyhlédne se pěkné místo se dvěma vhodně na břehu rostoucími stromy, loď se nasměruje šikmo ke břehu a pomalu se najede na svažující se dno. Motorem se loď vyrovná kolmo ke břehu a tak se drží , dokud se na břehu nevyváže na obě strany za ony stromy (!!!). A může začít rybolov, koupání, grilování či jiný „doplňkový“ druh zábavy, což taky většina osazenstva hausbótů provozuje.

Murray a my

Hausbót „Regency“ jsme si přebrali v pondělí odpoledne, když jsme si předtím v místním supermarketu nakoupili zásoby jídla a pití na celou plavbu. Protože byla na lodi taky dobrá lednička, koupili jsme si místní výtečné „stejky“ na grilování na lodním grilu. První tři dny se s námi plavil i náš přítel Graeme – i pro něho byla plavba novým zážitkem.
První den jsme s „plavidlem“ vykonali menší zkušební plavbu „nad“ a „pod“ Echucu, ale hlavně jsme si z vody prohlédli „Old Port of Echuca““, kde prý kotví největší flotila starých kolesových parníků na světě. Nikde jsem si to neověřoval, ale docela bych tomu i věřil. Ten pohled z vody byl tak podmanivý, že jsem kolem přístavu musel proplout asi třikrát.
Teprve v úterý ráno jsme vyrazili na „pořádnou plavbu“. Ale jak jde dohromady Murray – hausbót – pořádná plavba? Na River Murray nejde ani tak o počet zdolaných kilometrů, jako spíš o dobu strávenou v překrásné přírodě na lodi ať plující nebo kotvící. Sice jsme každý den urazili asi 20 km, ale to není podstatné. Není dobré si dělat ambice, že během pár dní doplujeme „odněkud někam a zpět“. Murray svým silně meandrujícím tokem je takřka nekonečná. Ale i v té nekonečnosti se scenérie povětšinou opuštěných břehů porostlých bizardně tvarovanými blahovičníky neustále mění, za každým dalším zákrutem řeky se otevírají nové pohledy. Nečekaným zážitkem pro Evropana je i neuvěřitelná pestrost a množství ptáků, přilétajících bez ostychu do těsné blízkosti k lidem.
Naše první plavba měla i svůj konec a po vrácení hausbótu v Echuce jsme se vydali za dalšími zážitky dále do nitra Austrálie.

Charter: www.richriverhouseboats.com.au

Druhá plavba: Lodní ráj v Broken Bay

Tahle plavba byla z jiného „soudku“ než ta první: jiná loď – motorová jachta, místo řeky mořská zátoka, rozlehlé vodní plochy s příkrými skalnatými břehy, množství nejrůznějších plavidel, …., ale taky deštivé a větrné počasí. Přesto opravdový ráj pro všechny druhy lodí.

Záliv Broken Bay se nachází asi 50 km severně od Sydney a zařezává se hluboko do pevniny mnoha rameny a zátočinami ve tvaru norských fjordů. Vlévá se do ní řeka Hawkesbury, jedna z největších řek na východě státu New South Wales. Aby to nebylo tak orientačně jednoduché, tvoří ji tři velké části: velká zátoka na jihu – Pittwater, prostřední Cowan Creek a daleko na sever vybíhající Brisbane Water. Ale tam za tím skalnatým Barrenjoey Head s majákem jsou už nekonečné pláně Pacifiku.

„Persuader 22 Cliper“ – to byla naše motorová jachta, kterou jsme si v zátoce Pittwater, v Gibson Maríně, na tři dny pronajali. Pro dva lodníky a pro vodní terén, který jsme hodlali „zdolávat“, byla docela vyhovující.

Když jsme přijížděli autem k jižnímu cípu zátoky Pittwater, mysleli jsme, že najdeme opuštěné břehy s jednou naší marínou … opak byl pravdou. Tento region je totiž „lodním“ zázemím velkoměsta Sydney a kam oko dohlédlo, byly zakotvené lodě a víkendové domy na březích.. Včetně modré maríny „Royal Marine“. Inu, v Austrálii lidé žijí s vodou a na vodě.

Další okolí celé velké oblasti už bylo „jiné kafe“. Většinu našich plaveb nás provázely vysoké skalnaté břehy s malými plážičkami v mělkých zátočinách. Kdo hledal opravdu opuštěné místo na kotvení, neměl s tím mnoho práce.

Jak je to s kotvením v téhle oblasti? Marín je tam poskrovnu a nejsou na těch romantických lokalitách. Kotví se na mooringových bójích, které jsou umístěny na mnoha vhodných místech – kdo je tam umístil, to jsem nezjišťoval. Ale bylo nutné vědět, že malé žluté jsou „privat“, tzn. že si je tam někdo dal pro vlastní použití, ty velké žluté že jsou „public“, tzn. veřejné pro všechny. A i o víkendu jich bylo vždy dostatek volných … a když ne, proč by nemohly na jedné bóji kotvit dvě lodě – alespoň je večer větší zábava při BBQ (grilování). No není to pohoda.

Zátoka Pinta Bay se stala místem opětovného setkání s našimi přáteli Graemem, Catherine a Alistairem. Na smluvené místo ( S 33°35´30,28´´ – E 151°12´30,10´´) dorazili chvilku po nás v sobotu odpoledne na poněkud rychlejší a větší lodi než byla ta naše, takže jsme mohli společně na jejich palubě posedět dlouho do noci při grilování a vypít něco piva nebo vína. Ráno, při síle motorů Baylinera, zmizeli za první útesem rychleji, než jsme se stačili odvázat z bóje.

Pod Brooklynským železničním mostem už teče River Hawkesbury, která po třech kilometrech splyne s vodami Broken Bay. Její mírný proud se projevuje na rychlosti lodi. A nad mostem je ještě mnoho kilometrů jejího toku s možností další nádherné plavby.

Železniční trať nabízí velkou výhodu: hned u řeky je vlaková zastávka v letovisku Brooklyn s velkou marínou vybavenou vším potřebným pro vodní sporty a s rozsáhlým kotvištěm a skluzem pro lodě za vysokým skalnatým ostrohem. Ideální místo pro majitele lodí i z dalekého okolí.

Nedělní vítr zesílil na čerstvý a vháněl do zátoky jejím otevřeným ústím dlouhé oceánské vlny. Nás pěkně pohoupaly při návratu do domovské maríny a místním zkušeným jachtařům jistě způsobily nemalou radost zdrsněním tréninkových podmínek.

Nashledanou Austrálie … I tahle plavba měla svůj konec. Přestože v zátoce Broken Bay zůstalo ještě mnoho neprozkoumaných zákoutí a lákavých vodních ploch, letadlo druhý den v Sydney nechtělo počkat.

Kdyby ta Austrálie nebyla tak daleko, to by se to „canalboatingovalo“ … Ale i jednou za život ten zážitek stojí za to. Proto mohu doporučit všem, pokud se na rudý kontinent dostanete, věnujte pár dní nějaké lodní aktivitě.

Říjen – Listopad 2006

Charter: www.skipperaclipper.com.au