„Mezi sumci“ na Rio Ebro

Světaznalí rybáři znají Rio Ebro velice důvěrně – když „mají chuť“ na opravdu velké sumce a jinou „trofejní vodní havěť“, tak vyrazí tam. Ale přehradní jezero na řece Rio Ebro ve španělské aragonské vrchovině nabízí překrásné zážitky i nám, „obyčejným“ skiperům, a to i když ani nemáme „lovecké pudy“. Je to vlastně jediná současná vnitrozemská španělská vodní cesta, na které je možné si pronajmout motorovou jachtu.

Rio Ebro: Řeka Ebro pramení v obci Fontibre v provincii Kantabria na severu Španělska v nadmořské výšce 800 m, nedaleko známého pohoří Picos de Europa. Vlévá se širokou deltou do Středozemního moře a délkou 930 km je nejdelší řekou na Pyrenejském poloostrově. Na své pouti od pramenů provinciemi Kastílie, La Riola, Aragonie a v závěru Katalánskem protéká několika zajímavými městy, např. Miranda de Douro, Logroňo a především Zaragosa. Na střednín toku „napájí“ několik velkých energeticky využívaných přehrad, které taky jako vynikající destinace objevili rybáři.
 

Pondělí – krátká odpolední plavba: Loď typu Eau-Claire 930 „Faio“ jsme měli půjčenou od pondělí odpoledne do pátku dopoledne. Přehradní jezero, po kterém jsme pluli, vytváří přehrada Presa Riba Roja d´Ebro. Je dlouhé 30 km a končí pod další ještě delší přehradou. Průměrná šířka jezera je asi 300 m a hloubka do 20 m. Už okolní krajina při příjezdu do maríny dávala tušit, že strávíme čtyři dny na vodě obklopené úchvatnou krajinou.
Z maríny Badia Tucana jsme vypluli pozdě odpoledne, seznamovali se s lodí a zrakem neustále bloudili po srázech hlubokého kaňonu, který vymezoval vodní cestu. Na noc jsme zakotvili na bóji v dlouhé postraní zátoce, tvořené přítokem El Matarranya. Kotvení na těchto bójích, které patří Badii Tucaně, je vlastně jediná možnost kotvení na celé přehradě. Pro dosažení pevniny jsme si celou plavbu za sebou „vlekli“ malou loďku s přívěsným motorem. Docela často jsme ji využívali pro přístup na břeh.

Úterý – cíl „Rancho Rio Ebro“: Asi 8 km před koncem přehrady je rybářský kamp Rio Ebro, provozovaný českými majiteli a navštěvovaný především česky a německy mluvícími milovníky sportovního rybaření. Mají zde ideální podmínky pro pobyt a veleúspěšný rybolov. Už když jsme zakotvili na bóji asi 600 m před kampem, za chvíli se k nám hlásili kolem plující čeští rybáři, otec se synem. Syn Michal se trochu nesměle pochlubil kapitálním úlovkem, opravdovou raritou, 65 cm dlouhým černým okounem „Black Bass“. Slovo dalo slovo a na večer jsme využili pozvání na prohlídku kampu a možnost dát si v místní restauraci dobrou večeři. U českého piva jsme probírali všemožné cestovatelské – plavební a rybářské – zážitky.

Středa: na konec přehrady a kousek zpět. Tahle vodní cesta není opravdu moc dlouhá. Není proto kam spěchat. Je zde opravdu ideální příležitost vychutnávat okolní krajinu a klid, rušený jen občas motorovou loďkou rybářů, hledajících to nejlepší loviště. Uzavřené údolí nabízí neustále nové pohledy na liduprázdné kopce, skalnaté srázy, občas „zpestřené“ opuštěnými stavbami bývalých usedlostí a industriálními ruinami z bohaté důlní činnosti v této oblasti před zatopením údolí. V závěru přehrady je údolí mělčí a na svazích se objevují dobře udržované třešňové a mandloňové sady.
Přehradní jezero končí na soutoku Ebra s řekou Rio Serge, kde v menším městě Mequinenza je možné nakoupit vše potřebné na další plavbu. Městečku vévodí majestátní zřícenina hradu. Večer jsme kotvili na bóji u malé nedostavěné cementárny asi na půli cesty do domovské maríny. Ruiny tohoto „podnikatelského podvodu“ už pohlcuje milosrdná příroda.

Čtvrtek – závěrečné bloumání po přehradě: Před obědem opět zaplouváme do zátoky pod obcí Fayo. Ta dříve byla na břehu Ebra, ale před zatopením byla přestěhována „na kopec“ na pravém břehu a z původní obce zbyla jen věžička kostela čnícího z hladiny. Abychom si trochu rozhýbali těla po delším pobytu na lodi, vydrápali jsme se asi 2 km do prudkého kopce do zmíněného městečka. Bylo opravdu nově vybudované. Zakoupili jsme si tam něco k snědku. Do cíle naší plavby nám potom zbývalo jen pár kilometrů.

Pátek – vylodění a odjezd: V pátek brzo ráno jsme vyrazili na krátkou pouť po Španělsku: čekali nás lahůdky v podobě měst jako třeba Segovia, Ávila či Salamanca. A už v neděli večer jsme se měli nalodit na další loď na Douro v Portugalsku.

Co říci závěrem na „Rio Ebro“ jako na skiperský revír. Je malý, ale opravdu nádherný. A musím se dobrovolně přiznat, že tady jsem opravdu zalitoval, že rybaření není mojí vášní, i když na různých vodách trávím dost času … musím se nad sebou zamyslet …

Květen 2012

Charter: www.france-passion-plaisance.fr