V kraji portského vína: Rio Douro

Ještě před čtyřiceti lety plynula portugalská řeka Douro docela svižně hlubokým vinorodým údolím a její hladinu čeřily převážně „rabelos“, čluny s plochým dnem, které dopravovaly mladé portské víno k dalšímu zrání do města Porto. Potom se začala řeka měnit: před dvaceti lety bylo dokončeno její „spoutání“ energeticko-plavebními stupni a lodní provoz nabyl jiného charakteru. Co se však nezměnilo, je úžasné a romantické údolí této portugalské vodní cesty. A po téhle řece jsme už dlouho toužili plout …

Rio Douro pramení ve španělské provincii Soria a po 850 km se vlévá u města Porto do Atlantického oceánu. Je to druhá nejdelší řeka na Pyrenejském poloostrově. Přes 520 km protéká Starokastilskou vrchovinou ve Španělsku, jedním z nejkrásnějších evropských kaňonů v délce 110 km tvoří španělsko-portugalskou hranici a závěrečnými 210 km toku protíná od východu k západu Portugalsko. Většina jejího toku, který má především ve střední části dosti značný spád, je energeticky využívána. Po celém portugalském území je Douro splavná i pro větší lodě.
 
 

Nedělní začátek. Náš charter začínal už v neděli večer. Bylo to bezvadné, po dlouhé cestě autem jsme se v maríně ve Ferradose hned nalodili na připravenou loď a na břehu mohli využít kuchyňku, sprchu, parkoviště pro auto a vše další. Formality s pronájmem lodi jsme nechali až na druhý den.
A naše loď? Jachta americké výroby Mac Gregor 26 „Douro Vou“, 8 m dlouhá, s universálním použitím: jako motorová jachta nebo plachetnice a s přívěsným motorem Honda 50 jede jako „speedboat“. Vybavená je minikuchyňkou, WC a sprchou na palubě – vše pro „pohodlný lodnický život“. Spotřeba benzínu překvapivě malá.

Pondělní vyplutí. Vyplouváme proti proudu krátce před polednem z domovské maríny ve Ferradose na ř.km 149. Počasí příznivé, příjemně teplo, modrá obloha … a zdá se, že vydrží celý týden. Nemáme před sebou dlouhou plavbu, pouze do přístaviště ve Faz de Sabor na ř.km 174. Čas do odplutí jsme strávili s Albertem nad plánováním trasy, objednáváním termínů proplutí zdymadly a samozřejmně jsme poslouchali dobře míněné rady pro plavbu. Cestou využíváme „typ na vyhlášenou rybí polévku“ v příjemné restauraci Murca v postraní zátoce za železničním mostem. Byla opravdu vynikající, hustá, porce s bílým chlebem a olivami k nesnězení. Na nočním přístavišti jsme sami, jako skoro všude v tuhle roční dobu.
Okolní příroda. Poznali jsme mnoho vodních cest, kanálů, řek i jezer, ale jen těžko jsme celou plavbu hledali srovnání s údolím Rio Douro. Hluboké údolí, někde se strmými skalnatými srázy, jen zřídka osídlené těžko přístupnými samotami a menšími vesnicemi. Za zákruty meandrující řeky se vynořují nové a ještě překvapující scenérie: malé letité terasy nebo celé novější svahy s řádky vinné révy, se sady olivovníků, mandloní či citrusů s dozrávajícími plody nebo jen divoká vegetace. Těch úžasných pohledů je tolik, že není možné spěchat, i při pomalé plavbě je stále co sledovat.

Úterní plavba ke španělské hranici. Dnes se vydáváme opět na kratší plavbu, pouze na ř.km 207, do Barca de´Alva, malého městečka na španělské hranici, kde končí splavnost Doura. V polovině trasy si poprvé vyzkoušíme jednu z pěti plavebních komor na Douru, zdymadlo Pocinho. V Barca de´Alva je taky „konečná“ pro hotelové lodě plující z Porta, kde se střídají jednotlivé turnusy turistů. Je tam i výhodná možnost zajít si na večeři do místního hotelu.
Kotviště, maríny a přístaviště. „Kotvení“ na Douro, ať noční nebo kdykoliv je potřeba, nečiní potíže. Přístavní můstky, malé i větší, jsou na mnoha místech, především ve mestečkách a vesnicích a nad jezy. Jsou však skromně vybavené službami, ale asi se zatím počítá s tím, že propluvající lodě mají veškeré potřebné vybavení. A samozřejmně bezkonkurenční je výchozí marína ve Ferradose, kterou jsme použili třikrát. Všechna přístavní mola je možné používat bezplatně.

Středeční „návrat na základnu“. To co jsme upluli v pondělí a v úterý, musíme dle plánu zvládnout za dnešek, abychom se vrátili do maríny ve Ferradose. Ať se to zdá nebo nezdá, jde to rychleji – asi proto, že plujeme po proudu, z kopce. Přesto nám to trvá při naší vyhlídkové rychlosti až do šesti do večera. Cestou nás potká menší zpestření: Alberto nám vyrazil s druhou lodí naproti a na palubě přivezl tým novinářů, který připravuje zpravodajství o turistickém podnikání kolem Doura. Uprostřed řeky, zrovna ve velmi romantickém kaňonu, jsme jako „česká atrakce“ filmováni a Ludmila poskytuje rozhovor v angličtině.
… vinice, vinice … Po celou plavbu nás provázejí úžasné a přímo uklidňující pohledy na nekonečné plochy vinic někdy až na neuvěřitelně nepřístupných svazích. Vinice ne však ledajaké. Vinice, na kterých se rodí to pravé „portské“. Vinice, které vznikly obrovským úsilím mnoha generací a které se dále rozšiřují citlivou modelací teras a zúrodňováním skalnatých svahů. Vinařství vysoko nad řekou hlásají svoji existenci a svoje vlastnictví obrovskými nápisy – Quinta de Falheira, Quinta des Ingleses, Quinta ta a ta. Portské víno určitě nezanikne v obrovské vinařské konkurenci.

Čtvrteční trocha adrenalinu. Čtvrteční úsek plavby opět po proudu nebude zrovna lehký, jak se nám snažil vysvětlit Alberto. Hned pár kilometrů pod Ferradosou nás čekalo zdymadlo Valeira. Propluli jsme už mnoha a mnoha zdymadly, od 15 cm do 15 m, ale 40 m …to se dvacet minut spouštíte dolů, pomalu přestáváte vidět oblohu nad hlavou, ze všech stran okapává a prýští voda. A pak se dole nad hladinou otevře „otvor“ a vy opět vyplujete na zářivou řeku. Ale pozor, pod touto komorou je 5 km dlouhý neregulovaný úsek, kaňon, kde voda vypouštěná z elektrárny vytváří proud až 12 km/hod. v 20 m široké plavební dráze lemované čnějícími skalisky. Loď letí dolů z kopce, na hladině se tvoří víry a zpětné proudy a … proti vám se do kopce valí dvanáct metrů široká hotelová loď, která není zvyklá moc uhýbat. A tohle se dnes opakovalo ještě jednou při proplavbě zdymadla Régua, byť v trochu mírnější podobě a bez hotelovky. Na noc jsme zakotvili ve městě Régua.
Doura jako vodní cesta. Řeka Douro je na území Portugalska splavněná pomocí pěti obřích jezů se zdymadly: Crestuma (15 m), Carrapatelo (45 m), Régua (30 m), Valeira (40 m) a Pocinho (20 m), všechny o rozměrech 85 x 12 m. Byť jsou to zdymadla nevídané výšky, největší v Evropě, proplouvání je velmi snadné – loď se uchytí lany na plovoucí pachole a při napouštění a vypouštění vody je hladina neuvěřitelně klidná. Specialitou této vodní cesty je to, že lodě musí být na proplouvání jednotlivými komorami objednány v centrálním dispečinku na určitý den a hodinu alespoň dva dny dopředu. Takže nás Albert objednal na celý týden a musím říci, že to fungovalo a vždy o nás věděli.

Pátek tak trochu odpočinkový. Za „hlavní město údolí Doura“ se považuje město Régua na ř.km 100, vlastně v půlce délky splavnosti řeky. Měli jsme tam večer trochu problémy s přistáním, protože marína byla právě v rekonstrukci. Nakonec jsme po dohodě s místními použili kousek volného mola určeného pro malé výletní lodě. Zpáteční plavbu přes zdymadlo Régua jsme měli objednanou až na pozdní odpoledne … tak jsme se rozhodli část dne strávit „na břehu“ prohlídkou města a taky doplněním proviantu. Přesně v 17 hodin jsme dorazili k dolním vratům zdymadla, propluli jím a po dvouhodinové plavbě v docela silném protivětru zakotvili na noc v Pinhao. Je tu pěkné muzeum vína, ale to jsme si prohlédli již včera při polední zastávce.
Portské víno. Tento tradiční portugalský produkt, označený jako světové kulturní dědictví, se smí vyrábět pouze v oblasti Alto Douro. Hrozny se pěstují výhradně v údolí řeky Douro na portugalském území. „Portské“ se připravuje speciální metodou: po ručním sběru hroznů se vylisovaný vinný mošt nechá asi čtyři dny kvasit a potom se do něho přidá brandy, vinná pálenka, čímž se zastaví další kvašení. Vzniklé víno tak obsahuje asi 20% alkoholu. Na jaře se mladá vína sváží z okolních vinařství, i loděmi po řece Douro, do Vila Nova de Gaia, čtvrti města Porto, kde ve sklepích zrají v dubových sudech dalších několik let až několik desítek let. Tento tradiční způsob výroby se datuje od konce 17. století. Jenom tato vína, vyrobená zde a tímto postupem, mohou být označována jako „portské“.

Sobota, poslední plavební den. Poslední den plavby si lodníci obvykle chtějí vynahradit to, co si myslí že opomněli. S Pinhao jsme vypluli tak, abychom byli volným tempem ve zdymadle Valeira přesně v určený čas. Čekalo nás osm kilometrů plavby proti silnému proudu. Nakonec to dopadlo jinak. Na paty nám začala šlapat vetší výletní loď a tak jsme výrazně zrychlili, aby nás míjela v alespoň trochu širší plavební dráze. Nakonec jsme museli skoro hodinu čekat na náš termín proplutí uvázáni u žebříku před dolními vraty komory. A brzo odpoledne jsme zakotvili ve Ferradose a mohli Albertovi nahlásit splnění všech našich plavebních cílů.
Údolní železnice. „Společníkem“ mnohých řek jsou železnice v jejich údolích. Nejinak je tomu i podél Doura. Opravdu důsledně, v těsné blízkosti, často těsně nad hladinou, sleduje vodní tok stará železnice. Začíná v Portu a řeku opouští u španělské hranice v Barca d´Alva. Dříve byla v provozu až do španělského Fuente de San Esteban. Dnes její provoz končí u přehrady v Pocinho. Ale oba úseky železnice, ten v provozu i ten opuštěný, vytvářejí svými viadukty přes postraní údolí, svými tunely a rampami ve skalnatých partiích údolí opravdu „pohledná“ místa. A jen pro zajímavost – z Ferradosy do Porta trvá jízda moderním vláčkem asi tři hodiny.

Neděle a konec. Brzo ráno opouštíme loď, marínu, Ferradosu a autem se vydáváme na další cestu Portugalskem. Neopouštíme však Rio Douro a naším dnešním cílem je město Porto, druhé nejvýznamější portugalské město. Chceme vidět, kde končí řeka svoji cestu v oceánu a kde ve sklepích dozrává to „pravé staré portské“, kde jména firem jako Ferreira, Warre´s, Barros či Sandeman získávají svůj světový věhlas.

Ještě před čtyřiceti lety plynula portugalská řeka Douro docela svižně hlubokým vinorodým údolím … Ještě před pár lety jsme nevěděli, že existuje tato vodní cesta. Dnes už o ní víme a navíc jsme poznali, že je opravdu krásná. A víme to především zásluhou charterové společnosti „DouroVou“ – www.douro.biz . Milovníkům vnitrozemské plavby vřele doporučujeme.

Květen 2012

Charter: www.douro.biz