Velká plavba po oranžové zemi

Bylo nás deset – Josef a Lída, Zdeněk a Věra, Vítek a Irena, Pavel a Táňa a Jaroslav a Hana – a rozhodli jsme se na lodi poznat střední Holandsko. Ale kde získat tak „obří“ loď, abychom se na ni všichni vešli? No samozřejmě od Dana Hagena z Dutch Masteru! A termín byl taky jasný: konec dubna , kdy je Holandsko nejholandštější, neb kvetou tulipány … a posledního dubna taky více než jindy „oranžovější“ …

 

„Sýrový“ den bez čarodějnic

V maríně Hatenboer Yachting v Nieuweigenu u Utrechtu nás v sobotu čekala 15-ti metrová Derby 34, na kterou jsme nanosili týdenní zásoby – mě to připadalo na víc než na týden – a ve 12 hodin jsme s tím „křižníkem“ vyrazili na pro tento den dlouhou plavbu do Goudy, cíle dnešního dne, po nejužším kanále celé naší okružní plavby, po kanále Hollandische IJssel. Sice byl úzký, ale o to hezčí zážitky nabízel a poskytl velmi cenné zkušenosti s častými zvedacími mosty.
Plavba se poněkud prodloužila, protože přítomné dámy si chtěli na „čarodějnické váze“ v Oudewater ověřit, jestli náhodou nepatří do této skupiny stvoření … Vše dobře dopadlo a tak jsme nemuseli mít obavy ze dnů příštích. V podvečer jsme dopluli do Goudy a jelikož byly následující dva dny svátky, kotvili jsme mimo centrum města na hlavním kanále – ten městský byl uzavřen. Tohle místo bylo zajímavé tím, že, ač na kanále, bylo v dosahu mořského vzdutí a hladina se během dne měnila o více než metr. Sýr jsme si v Goudě nekoupili, protože ty správné sýrové trhy jsou ve čtvrtek.

Nelitujte navštívit Leiden

Z Goudy do Leidenu jsme pluli po kanálu, na který jsme se dostali zdoláním zdymadla Juliansluis. Nizozemí je hustě zalidněná země a tato oblast obzvlášť. Ale jak místní nakládají s krajinou, jak každá píď země je vlastně parkem, a byť až k břehům kanálů přiléhají dvorky a zahrady domků a vil, nikde žádný „svinčík odvrácené strany“. A to nám Čechům jaksi nejde do hlavy. Z takovéhle země se fakt blbě vrací na naše vodní cesty často lemované „zadními dvorky“.
Kanál Gouwe je už uzpůsobený pro velké nákladní lodě a tomu odpovídá i lodní provoz a rychlost zvedání mostů – zdržení je jen velmi malé. Přes Alphen A/D Rijn jsme dopluli do Leidenu a měli to štěstí, že nyní, před hlavní sezonou, jsme našli volné místo ke kotvení v městském „hafnu“ přímo v centru města, vybaveném i nedalekými sprchami. Ideální příležitost pro podvečerní procházku městem – stála za to. Jako snad ve všech nizozemských městech. Pouze „služba“ si nemohla ty zážitky dopřát, neb někdo tu večeři pro hladové lodníky připravit musel. Zítra bude řada na někom jiném.

„Tulipánový“ den

Leiden jsme opouštěli s jasným cílem: zakotvit v poledne v Lisse a navštívit Keukenhof. Kdo nenavštíví v dubnu holandský Keukenhof, jako by v Nizozemsku ani nebyl. Plavba do Lisse byla zajímavá, přes jezera „Kagen plassen“, která nám svou široširou hladinou přinesla změnu oproti „těsným“ kanálům. A tu očekávanou tulipánovou „šou“ už předznamenávala obrovská pole rozkvetlých cibulovin po obou březích, neb jsme právě vpluli do centra pěstování těchto květin v Nizozemsku. Lisse je strategické místo, je jen necelé dva kilometry pěšky od Keukenhofu.
Prohlídka Keukenhofu všechny nadchla. Je to obrovská zahrada a park dohromady plný kvetoucích tulipánů a jiné květeny, tvořící barevné obrazce, až oči přecházejí … Nevadil ani nával turistů, kteří musí ukojit svoji tulipánovou zvědavost během několika málo otevíracích týdnů v roce. Do maríny v Lisse nás potom nechtěli na noc s naším „nadrozměrným plavidlem“ pustit – 15 m se tam prý nevejde, tak jsme se vrátili pár kilometrů zpět na jezera a bylo to fajn. Malá soukromá marína s veškerým potřebným vybavením.

Další zastávka, která stála za to: Harleem

Vzhůru do Haarlemu, který je dle průvodců opravdu „městskou perlou“. Asi to bude chtít spěchat, aby nám na něj zbylo více času. Vždyť neplujeme jen kvůli plutí, ale abychom něco poznali. Široký kanál nás z jezer doprovází až do Haarlemu. Ve městě je několik zdvíhacích mostů, ale proplouváme jen dva a ostatní si necháváme na ráno. Za druhým už jsme v centru města a tak tě u přístavního mola, které se táhne podél kamenného nábřeží, končíme dnešní plavbu. Je tam elektrická přípojka a opět možnost čerpání vody. Přístavní taxu asi 12 EUR platíme u obsluhy následujícího otočného mostu.
Před večeří zvládáme prohlídku města. My jsme navštívili i krásné muzeum Franze Halse. Chtěli jsme si po delší době „obnovit“ dojmy z obrazů starých holandských mistrů – když už jsme měli tu jedinečnou možnost. No a večer jako obvykle: večeře na horní palubě lodi, „likvidace“ zásob dobrého moravského, přímo uprostřed pulzujícího života ve městě … kdyby kolemjdoucí věděli, jaké dobroty pijeme, určitě by se nám nahrnuli na palubu …

Marína Sixhaven v Amsterdamu

Z Haarlemu je to do Amsterdamu po vodě jen skok – na vzdálenost. Ale zdrželi jsme se na velkém zdymadle Schutsluis, které nás mělo zdvihnout na Noordzeekanaal. Ten spojuje amsterdamský přístav s mořem a je použitelný i pro oceánské obry. Před komorou se utvořila poněkud velká tlačenice lodí a obsluha se jich snažila nacpat do komory co nejvíc. Při téhle příležitosti nám došlo, že jsme vlastně minulé tři dny pluli asi tak dva metry „pod hladinou moře“ a každé proplavování lodí touto komorou napouští do celé oblasti vodu, která se potom musí pracně čerpat zpět do moře. Nemají to ti Nizozemci jednoduché.
Už při plavbě amsterdamským předměstím jsem přemítal, bude-li v námi vyhlédnuté maríně „Sixhaven“ místo. Bylo, jedno, na konci řady lodí … být náš korábek o 20 cm delší, tak jsme se tam nenasoukali. Tahle marína má strategickou polohu pro návštěvu centra města. Hned vedle ní přistávají ferry, které vás každých 15 až 30 minut, 24 hodin denně, za pár minut a zadarmo dopraví do centra. Fakt, do centra jsme nešli kvůli návštěvě coffee shopu, ani kvůli uličkám s červenými lucerničkami a ani za nákupem briliantů. V surinamské restauraci v čínské čtvrti jsme si pošmákli na výborně upravené rybě. A Amsterdam? Hlavní zážitky jsme si šetřli na páteční večer a sobotu, na královnin „birthday“.

Nevyšel nám Naarden

Ten Naarden byl v plánu, pokud budeme mít dostatek času, protože leží trochu stranou od běžné plavební trasy. Sixhaven jsme ráno opouštěli za změněného počasí – k horšímu. Vlastně jsem se ještě nezmínil o počasí předešlých dnů. Místní tak výjimečně krásný konec dubna už dlouho nezažili a naše děvčata ho nazvala „plavkovým“. Takže ta změna byla poněkud výrazná a došlo na ze dna kufrů vytažené teplé větrovky. Ale co, na lodi se musí zažít každé počasí. Po asi půl hodině plavby nás nejmenší „sluis“ ze soustavy „Oranjesluisen“ spustila na vody Ijsselmeer s cílem Naarden. Tohle „vnitřní holandské moře“ je dostatečně veliké na to, aby nám silný protivítr a vysoké vlny docela znepříjemňovaly plavbu. I z časových důvodů jsme to proto obrátili a zpět přes zdymadla vpluli na Amsterdam-Rijnkanaal, směřující na jih. Škoda toho Naardenu, už jsem si v duchu představoval, jak stojím před sochou našeho myslitele J. A. Komenského a chystám se ho oslovit třeba takhle: „Před Tebou teď stojím v smutku, neb naše školství ničemné je vskutku“ … nebo něco podobného.
Po pár kilometrech jsme se krátkým spojovacím kanálem dostali na řeku Vecht, jejíž břehy byly hustě lemovány plovoucími, trvale obydlenými „domky“ – že by nouze o pozemky byla až tak veliká, nebo nový životní styl? Řeka nás dovedla do Muidenu, kde stojí za pozornost stejnojmenný zámek a taky komora, která vyrovnává vodní hladiny mezi řekou a IJselmeer. Nakonec jsme nocovali u nábřeží v městečku Weesp. Poslední noc na lodi.

Konec lodních hrátek

Právě plujem svižně zpátky./ Napnuti jsme jako drátky,/ zda-li stihnem v termínu/ spatřit „rodnou“ marínu./ Končí naše lodní hrátky./ Tahle malá rýmovačka přesně charakterizuje naše konání během posledního dne na lodi. Ve 13 hodin jsme museli být v domovské maríně naší Derby 34, a to jsme měli do cíle 42 km. Všechno by bylo O.K., kdyby nám mosty od řeky Vecht otevřeli už v 8 hodin, jak bylo námi(!) naplánováno. Otevřeli je až v 9 hodin, a tak jsme „makali“ na plný plyn. Nebyl to problém, neboť kanál A´dam-Rijn je rovný jak pravítko a Utrecht s jeho městskými kanály míjí jak silniční obchvat. Úderem 13 hodiny „jsme hodili kotvu“ v Maríně Hatenboer v Nieuweigenu a … konec lodních hrátek. Vynosit věci, natankovat plnou nádrž, vyzvednout kauci, nasednout do aut … a vzhůru do Amsterdamu za dalším programem. Ale během cesty se ještě většina výpravy stavila ve včera nedosaženém Naardenu navštívit Mausoleum J. A. Komenského, neboť neučinit tak, co bychom to byli za Čechy.

A něco navíc: „Oranžový“ Amsterdam

Teď už autem a pěšky – bez lodi – ale musím o tom napsat …
Poslední dubnový den je v celém Nizozemsku opravdu výjimečný: současná královna Beatix slaví svůj „birthday“. Slaví se všude a slaví ho všichni, protože je jejich královna velmi oblíbená. Oranžová barva, nizozemská státní barva, barva královského rodu Oranžských, je všude. Nejvíce se však slaví ve volnomyšlenkářském Amsterdamu … už od pátku večer. Oranžové je vše: lidé a jejich „nosy“, nazdobené lodě s hlasitými zvukovými aparaturami, vlajky a balónky v ulicích a snad i „tráva“ v coffee shopech, …prostě nekonečný mumraj.
A my jsme to všechno viděli – díky Danovi. Zajistil nám na pátek ubytování v chatičkách takřka v centru města a projížďku na „sloepu“ v pátek v noci a v sobotu dopoledne. Z vody je totiž zážitek, jak jinak, nejintenzivnější. A taky jsme se tam zdrželi ještě v sobotu odpoledne. Popsat dojmy, když jsme se vmísili do „oranžového davu“, nejde. To se musí vidět a zažít … Je to každý rok.

Plavba po „oranžové“ zemi se velmi zdařila: plavba byla opravdu velká, všichni byli nadšeni prožitými zážitky … a prohlásili, že pokud ještě někdy Nizozemí navštíví, tak opět jedině po vodě. Ono to není zase až tak něco divného … není tam vlastně víc kanálů než silnic?

 

Duben 2011

Charter: www.holandskonalodi.cz