„KREUZ UND QUER“ BERLÍNEM NA LODI

Zajímavou oblastí pro české motorové jachtaře je část rozsáhlé sítě německých vodních cest mezi Labem a Odrou – Märkische Wasserstrassen. Tvoří ji především částečně kanalizované řeky Havola a Spréva s přítoky a soustava mnoha jezer spojených průplavy. Hustota kanálů a vodních ploch je největší v Berlíně a vytváří zajímavý propletenec. Jen málokterá evropská metropole může nabídnout tak atraktivní podmínky pro plavbu v centru města a zároveň v pěkné přírodě blízkého okolí.

 

Od úmyslu k realizaci

„Ty máš jako obvykle bláznivé nápady. To budu o dovolené jezdit na lodi po městě? Já chci do přírody!“, reagovala manželka na můj úmysl pronajmout si začátkem května motorovou jachtu právě v Berlíně. „A co berlínská a postupimská jezera, tam je přírody málo? To všechno za těch pět dní projedeme…“, hájil jsem usilovně můj nápad. „Tak jo, ale pořádně to připrav. A nezapomeň na počasí, zimní bundu si beru na hory“. Čímž dala ryze žensky najevo, že jí to chytlo, ale nehodlá pro to nic, kromě přípravy proviantu, udělat. Takže studium map a mailová korespondence ohledně půjčení lodi zbylo na mne.

Rozplavba prvního dne

Už asi dvacet minut plujeme napříč jezerem Mügelsee a protější břeh je v nedohlednu. Do šesti hodin večer chceme být v přístavišti v Kőpennicku, které jsme si vybrali pro první přenocování. A je tam taky rybí restaurace „Zum Dampfschiff“, kde právě dnes chceme oslavit jedno významné výročí. Jezero je vcelku klidné, po metrových vlnách, které zde bývají za větrného počasí, ani potuchy.
Před hodinou jsme si v Zeuthenu – jihovýchodní okraj Berlína – přebrali u charterové firmy Kuhnle – tours naši Rosničku. Tak se jmenuje osmimetrová motorová jachta, která s námi musí v následujících dnech absolvovat naplánovanou trasu. Včetně kuchyňky, WC se sprchou a prostoru pro spaní má veškeré potřebné zařízení a vybavení pro tříčlennou posádku, kterou tvořím já, manželka a zkušená lodní jezevčice Ajda. Jedinou nevýhodou je rychlost omezená na 10 km/hod. Přebírání proběhlo hladce – při předložení „Führerscheinu“ (průkaz VMP) a sdělení, že jachtu nebudu řídit poprvé se všechno, kromě vyplňování papírů scvrklo tak na ukázání otvoru v motoru pro dolévání oleje.
„Hlavně mi dalekohledem najdi výjezd z jezera, ať ho nehledáme jako tehdy na Šverinském jezeře“, zavelel jsem plavčíkovi, aby „jí“ neklesla morálka, jak už to u plavčíků lelkujících při plavbě bývá.
A pak už jen pár kilometrů Sprévou mezi zahrádkami, vilovými čtvrti se spoustou rodinných přístavů a přístavečků a kotviště prvního dne je nám k dispozici.

Metropolí

„Dnes pojedeme po Sprévě napříč celým Berlínem až na soutok s Havolou,“ nastínil jsem po ránu program dne. „ A kolik bude cestou zdymadel?“ Po loňské dovolené na francouzském kanále Marna – Rýn se 70 samoobslužnými zdymadly byla manželčina otázka vcelku logická. „Jenom dvě“.
Plavba po většinou regulované řece městskou aglomerací by mohla mnohé odradit, ale stojí to za ten zážitek. Berlín byl vždy ke své řece vstřícný, vážil si jí, pojal ji do své architektury a činí tak dodnes. Mimo centrum řeku lemují často parky a lesoparky, přístavy a překladiště zaujmou relativním pořádkem, i elektrárny se svými terminály na polské uhlí pouze zdůrazňují význam vodní cesty pro nákladní dopravu.
Centrum města je jiné. Mohutná kamenná nábřeží, fortelné ocelové a betonové mosty, těžké stěny starých paláců sahajících až do vody nepůsobí nikterak depresivně. A to i přesto, že počasí je proměnlivé a občas i prší. Střed města už z dálky oznamuje známá berlínská televizní věž na Alexu. A potom kolem lodi defilují muzejní budovy na Ostrově muzeí, Dóm, obnovená Mikulášská čtvrť, do života uvedený Říšský sněm, mosty a nádraží nadzemní dráhy a potom po překročení dnes už naprosto neznatelné berlínské zdi moderní budovy „západního“ Berlína. Na mnoha místech je možné pohodlně přistát a prohlédnout si i vzdálenější okolí řeky.
Sjednocená německá současnost vytváří nový historický otisk. V centru města v délce mnoha stovek metrů se budují nová nábřeží s těsně k vodě přiléhajícími budovami a vytvářejícími monumentální „soutěsku“. Vládním a parlamentním palácům vévodí nový úřad spolkového kancléře. Les jeřábů a nekonečná siť lešení dávají tušit, co zde uvidíme za pár let. Pokud je Spréva tepnou hlavního města, jsme tedy právě teď na tepu německého dění.

Postupimská jezera

Kdesi jsem si přečetl, že v Berlíně a v Braniborsku je registrováno několik tisíc soukromých rekreačních lodí od malých plachetniček až po motorové jachty „3+1“. A všichni majitelé mají touhu své lodě o letních dovolených a volných dnech proháněk na rozlehlých postupimských jezerech. Místní „vodní policisté“ prý už zažili dopravní zácpy, kdy v nejužším místě Havoly v Postupimi se dalo přeskákat přes lodě suchou nohou z jednoho břehu na druhý.
My jsme takovým stavem ohroženi nebyli. Doba letních dovolených je ještě dosti vzdálená a počasí zrovna neláká. A tak první májový den pokračujeme v plavbě takřka osamoceni. Havola „rozlitá“ doširoka lemovaná plochou lesnatou krajinou přináší požitek z volné plavby. Řeku střídají jezera Jungfrausee, Tiefer See, Grosser Wannsee až do Postupimi. V zorném poli dalekohledu se na břehu objevují opuštěné písečně pláže, přístaviště lodí schovaná v rákosí, zelené ostrůvky s ptačími rezervacemi…Už krátce po poledni kotvíme v maríně místního jachtklubu a po zbytek dne měníme palubu lodi za důkladnou pěší prohlídku města a hlavně parku Sannsouci.
Při této příležitosti by bylo vhodné se zmínit o možnostech kotvení a přenocování na lodi v těchto končinách. Pro celou oblast jsme byli vybaveni od charterové společnosti podrobným seznamem všech kotvišť. Je jich opravdu hodně. Městská přístaviště nabízejí bezplatné zakotvení na dobu 24 hodin na docela atraktivních místech, jsou však beze služeb. Soukromé maríny poskytují nejrůznější služby od návštěvy restaurace přes přípojku elektřiny až po sprchy na břehu a jsou dobře zabezpečeny proti nenechavcům v případě opuštění lodi. Platí se však až 1 EUR za metr lodi a den.

Cesta zpátky

Pokud nemusím, tak se nevracím stejnou cestou. Proto pro zpáteční cestu volím Teltowský kanál, i když vím, že to asi krajinářsky nebude to pravé. Možná v tom rozhodnutí hraje roli i zvědavost a touha „ rozmotat“ ten berlínský kanálový propletenec úplně.
Během plavby v uplynulých dnech jsme nepotkávali mnoho velkých nákladních lodí. Pokud totiž nemají náklad přímo do Berlína, tak se mu vyhýbají. Při plavbě z Labe do Odry na sever využívají Havolský kanál odbočující už před Postupimí, při cestě jižním směrem zvolí právě kanál Teltowský. Od příštího roku na těchto vodních cestách asi výrazně vzroste frekvence dopravy, protože bude dokončeno rychlé a velkokapacitní napojení na Středoněmecký kanál, a to kilometrovým kanálovým mostem přes Labe u Magdeburgu včetně obrovského dvojitého zdymadla Hohenwarte.
Plavba Teltovským kanálem opravdu nebyla nic moc – prostě je to průmyslový kanál procházející okrajovými částmi Berlína. 30 km je brzo za námi a opět je tu něco, co stojí za plavbu a koukání kolem: závěrečný úsek po řece Dahme do domovského přístavu. Mohutná vodní cesta, něco mezi širokou řekou a jezerem, množství rekreačních přístavů, trénujících veslařů, zelených ostrůvků a zálivů. Scenérie „naprosto nevhodná“ na to, že za pár hodin musíme končit.
„Organizaci jsi zvládl perfektně. Ale počasí jako obvykle, kam jedeme, tam prší a doma svítí sluníčko“, pochválila mě polovičatě manželka, když jsem si jako obvykle neodpustil závěrečné kolečko před přístavním molem. „Ale zase tam nejsou tak báječné možnosti pro plavbu lodí“, motivoval jsem ji pro příští dovolenou zase někde na lodi.

 

Květen 2002

Charter: www.kuhnle-tours.de