Expedice 2019: „Pád“ expedice na Pádu

Na „zdolání“ italské vodní cesty – řeky Po, česky Pád – jsme se chystali už dlouho. Kapitán a organizátor všech zatím uskutečněných expedicí, Lukasz Krajewski, připravil ono zdolání na letošní listopad. Trasa byla naplánována přesně: Benátky, Chioggia, Kanalem Bianco do Mantovy, potom už po řece Pádu přes Cremonu, Piacenzu až k soutoku s řekou Ticino u Pavie (30 km jižně od Milána). Celkem asi 400 km. Trasa náročná, ale za normálních podmínek splnitelná – plán byl 10 dní.
Ale… to „ale“ se začalo rýsovat už zpočátku plavby, během plavby se začalo potvrzovat a skončilo to oním „pádem“…

 

Nejdříve pár slov o řece Pád, která není až tak moc známá a která byla našim cílem: „Po“ je největší italská řeka. Pramení v Alpách na severozápadu Itálie a po 650 km ústí do Jaderského moře širokou deltou asi 50 km jižně od Benátek. Na svém středním a dolním toku protéká Pádskou nížinou s mnoha známými městy: Turin, Pavia, Piacenza, Cremona, Mantova, Ferrara,… Je splavná od moře do města Piacenza, pro malé turistické lodě až do Pavie. Je známá svým výrazným kolísáním hladin v důsledku jarních a podzimních dešťů a tání alpského sněhu.

 

Naše expedice začala v pondělí 11.11.2019 v 16,00 hod. odplutím z kotviště v Benátkách-Mestre, kde na nás čekal Lukasz se svou lodí „Ola“ typu Vistula. A posádka se tak stala kompletní: Lukasz, Martin, Josef a Adam. Cíl pro tento den byl ostrov Murano – tam připlouváme již za hluboké tmy a kotvíme přímo v centru. A souvislý déšť nevěstí nic dobrého – to nevěstí ani útržkovité zprávy o stoupající vodě v Benátkách.
Další den vyplouváme brzo ráno východně kolem Benátek a podél Lida a Pallestriny do Chioggie. Prší, silný vítr zvedá na laguně půlmetrové vlny… a na náměstí v Chioggii je už 10 cm vody. Po krátké zastávce pokračujeme: velké zdymadlo Conca di Brandolo nás spustí z benátské laguny na Fiume Brenta (řeka Brenta), pokračuje Canal di Valle a dvěma zdymadly překračujeme další řeku Fiume Adige. Opět už za tmy – v listopadu je den opravdu krátký – se vyvazujeme na začátku Canal Bianco, na soutoku s říčním ramenem Po Levante.

„Canal Bianco“ je umělý kanál, který spojuje vnitrozemské město Mantova s Jaderským mořem – je dlouhý cca 135 km. Jeho trasa probíhá takřka souběžně s dolním tokem Pádu, někde vzdáleně, v některých úsecích velmi blízko. Na začátku a na konci své trasy je spojen krátkými kanály se zdymadly s Pádem. Větší část kanálu je tvořen „totální“ regulací řeky Tartaro – a proto se taky kanál „říčně chová“ – je tam proud.

 

Na téhle vodní cestě jsme „strávili“ dva dny – středu a čtvrtek – a kousek pátku. Kanál je oproti našemu očekávání široký: cca 40 až 50 m. Po krátké zastávce v Adrii, prvním městě na trase, pokračujeme v další plavbě, ale stále proti silnému proudu a větru. Ten silný proud věští povodňovou vlnu – na zdymadlech je vidět, že hladina kanálu je asi 60 cm nad obvyklý normál. A spousta všelijakých „předmětů“ na hladině, zkalená voda a naše pomalá plavba 5-6 km/hod. to jen potvrzují. Za tento den zdoláváme cca 50 km a dvě zdymadla: Conca di Baricetta a Conca di Bussari – obě nám otevírají až po telefonické „prosbě“ na dispečink. Zatím jsme optimisty… plán expedice chceme splnit…

Abychom si trochu vylepšili časové skóre, vyplouvám s Lukaszem z našeho včerejšího kotviště u Molina Pizzon už ve 4,30 hod. (ach jo… Lukasz totiž miluje noční plavby). K prvnímu zdymadlu Conca di Cande připlouváme v 6,30 hod., plni nadšení, jak rychle plujeme. Ale naše nadšení brzo mizí. I přes telefonát na dispečink – telefonát byl přijatý – nás proplaví nekompromisně až v devět hodin… (ach jo… mohli jsme déle spát).
A na Canal Bianco se začíná projevovat přicházející povodňová vlna: protiproud se zvyšuje až na rychlost 6 km/hod., na hladině pluje všeliké „haraburdí“ a stále silně prší. Naše cestovní rychlost se tak ustaluje na pouhých 5 km/hod. To je fakt šílená rychlost. Posledních několik kilometrů je kanál rovný jako pravítko, oba břehy vybetonované a plavba je – i kdyby nebylo tak blbé počasí – dost nudná. Takže po překonání tří dnešních zdymadel a 50 km „táboříme“ už v 16 hod. v opuštěném přístavu Governolo. Alespoň mám více času na uvaření dobré večeře… (i na této expedici jsem jako obvykle i lodním kuchařem).

Další den, za vytrvalého silného deště, doplouváme již před polednem do mantovského sportovního přístavu, maríny Porto Catena. I tam už je vidět výrazně zvýšená hladina přilehlého Lago Inferiore, které jsme přepluli od poslední komory Conca Valdaro.
Co s načatým odpolednem? Na nějaké poznávání krásného města Mantua není opravdu příznivé počasí, silný vytrvalý déšť. Jen proběhnout ulice centra a doplnit zásoby. A taky si vyslechnout radio: „Na náměstí Svatého Marka v Benátkách už dosáhla voda 180 cm nad úroveň dlažby…“ Opravdu povzbuzující zpráva.
Ale na podvečer máme s Lukaszem velmi zajímavou schůzku: Na pozdní oběd do místní restaurace nás pozval Lukaszův známý, ředitel obchodního přístavu Porto Mantova, kpt. Gabriele Negrini. Přítomen byl i redaktor místní rozhlasové stanice. Gabriele byl naším dobrým duchem i následující dny. Vždy nám pomohl na telefonické zavolání vyřešit některé problémy – otevření zdymadel, informace o stavu vody. A že jsme to potřebovali!

V sobotu brzo ráno, zatím ještě „úplně nenalomeni“ povětrnostní nepřízní, vyplouváme z Mantovy. Vracíme se asi 25 km po Canal Bianco ke Governolu a na spojovacím kanále nás nadrozměrná třídílná Conca di San Leone (zdymadlo 200 m x 12 m) spouští na řeku Pád, na kilometru 487, po které hodláme plout proti proudu a stále ještě „naplnit cíl expedice“.
Ovšem po pár kilomtech nám Pád bere všechnu náladu, odhodlání a… Řeka je víc než viditelně povodňová – určitě 2 m nad normální stav – řečiště je široké více než 100 m, jsou zaplaveny všechny pověstné pádské písečné výspy, po vodě pluje mnoho dřev, kmenů a jiných objemných předmětů, které činí plavbu docela nebezpečnou (při malé pozornosti, kormidelník má oči vykoukané). Protiproud je 6-8 km/hod., což nám „umožňuje“ uplout od 11,00 do 17,00 hod. asi 22 km ???? To si fakt spočítejte: tři kiláky za hodinu.
Nocujeme na levém břehu v malé maríně u obce Borgoforte, na ř. km 463, pevně vyvázáni, bohužel pro nedostatek jiné možnosti na vnější, říční straně mola. Od nedaleké silniční čerpačky jsme nanosili potřebné zásoby nafty… a očekávali dne příštího. Měl by „přinést“ zásadní rozhodnutí – jen a pouze naše.

Celonoční nárazy kusů dřev unášených řekou do dna lodi, trvalý déšť a nakonec i zvýšení hladiny přes noc o dalších 40 cm a taktéž viditelné zrychlení proudu jen potvrdilo naše předběžné – „optimistickopesimistické“ – večerní rozhodnutí: nepokračovat dál a vrátit se do Benátek (protože při rychlosti plavby 3-4 km/hod. by náš cíl, město Pavie, nebyl v dohledu ani o Vánocích a na nákup nafty bychom museli vyloupit nějakou solventní italskou banku…).
Po vydatné snídani, smířeni se současným stavem, „otáčíme“ loď a v 9,00 hod. vyrážíme rychlostí více než 15 km/hod. po proudu zpět. Povodeň je fakt „hustá“ – i kontrolí znaky, které za normálního stavu vymezují plavební dráhu, jsou takřka pod vodou. V jedenáct hodin na Conca di San Leone opuštíme „prokletý“ Pád a za další dvě hodiny se telefonicky „domáháme“ na Conca Travenzuolo, již na Canal Bianco, proplavení směr Benátky. „No pasaran“ – pro vysoký stav vody uzavřeno – snad zítra ráno. Kotvíme v oploceném prostoru komory, široko daleko žádná civilizace!
A zítřek ráno se opravdu „ukázal“: v osm hodin nám z dispečinku sdělili, že celý Canal Bianco je až do odvolání, a taky až na konec, pro vysoký vodní stav uzavřen… (a přes takové rozhodnutí „nepluje ani Titanik“).
Takže využíváme poslední možnost „přežití“. Odplouváme zpět do Mantovy, vlastně ne až do městské maríny, ale ve 13 hodin kotvíme v Porto Mantua a využíváme nabídky Gabriela Negriniho na „časově neomezený azyl v jeho obchodním přístavu“(???).

Protože dlouhodobá předpověď počasí oznamuje trvalý intenzivní déšť, který jen zvýší a prodlouží povodňový stav v celém povodí Pádu, musíme provést v pondělí 18. listopadu 2019 opravdu „nesympatické“ rozhodnutí. Končíme expedici a z Mantovy odjíždíme domů. Zůstává Lukasz, který po zlepšení podmínek dopraví loď do výchozí maríny v Benátkách.

 

Ano… to byl ten „pád“ na řece Pád. Cíl expedice jsme nenaplnili. Omluvou může být jen to, že to nebylo vlastní vinou či zbabělostí posádky.

 

A tady je ta posádka:
Kapitán Lukasz Krajewski z Polska: www.zeglugawislana.pl
Kormidelník Martin Němec z Kroměříše a z Baťova kanálu: www.plavebni.cz
Plavčík Adam Němec z Kroměříže a z Baťova kanálu
A jako obvykle lodní kuchař a kronikář Josef Blecha z Kolína: www.canalboating.cz

 

Prosinec 2019