Expedice 2018: „Z Rýna do Saôny“

Naše motto:“ … listopad bez každoroční lodní expedice by byl pro nás jaksi prázdný…“

Letošní expedice byla opravdu vynikající a trochu i náročná. Vymyslel a organizoval ji jako obvykle náš polský kamarád Lukasz a vymyslel ji dobře. Chtěl za každou cenu proplout a poznat některé francouzské vodní cesty, nejlépe naříč celou Francií. Proto naplánoval „Expedici Francie 2018/2019: Mulhouse – Lyon – Montpellier – Toulose – Mulhouse – 2200 km“. Na podzim tam a na jaře zpět. My ostatní členové posádky jsme se zúčastnili jen první části tohoto vysněného „velkého flámu“.

Čtvrtek 1. listopadu: Před „ostrým startem“

Den před startem expedice byl plný „logistiky“. Lukasz přivezl loď „Olu“(typ Vistula Cruizer) v poledne do maríny místního Yachtclubu v německém Weil am Rhein, kde jsme ji na slipu spustili na vodu. Hned jsme vypluli přes dvě zdymadla – jedno velké rýnské – do francouzkého města Mylhúzy, pod Écluze (zdymadlo) No.41, kde se ráno druhý den uskutečnil onen „ostrý start“ expedice. Připluli jsme tam již za šera, ale trefili jsme. V tuto roční dobu nás brzký soumrak provázel bohužel i v následujících dnech. A Martin dorazil ten den ještě později, protože převážel auto do cíle naší části expedice.

Pátek 2. listopadu: Start expedice a plavba prvního dne

Z Mylhúz odplouváme v 8,30 hod., po dohodě s obsluhou vodní cesty VNF (Voies Navigables de France – něco jako naše povodí příslušné vodní cesty). To už se nacházíme na „Canal du Rhône au Rhin“, který bude plavební cestou až do konce naší „expediční etapy“. Protože je již po plavební turistické sezóně, máme domluveno s VNF, že nás obsluha bude doprovázet autem a zdymadla nám bude otvírat – super servis. A tak jsme v této pohodě a za příjemného listopadového počasí zdolali už první den 25 km vodní cesty a 25 zdymadel (všechna nahoru). Končíme za hlubokého šera, jak jinak, v maríně v Dannemarie, která je ještě v plném provozu, včetně sprchy a toalet.

Kanál Rhôna-Rýn zajistil důležité spojení dvou splavněných a frekventovaných veletoků. Stavět se začal v roce 1784 a stavba byla ukončena v roce 1833. Byl postaven v rozměrech pro lodě péniche – komory 38.2 m x 5,1 m. Dvě třetiny průplavu vedou umělě vykopaným kanálem, asi jedna třetina vede kanalizovanou řekou Doubs. Končí spojením s řekou Saône v Saint Symforien-sur-Saône. V šedesátých letech minulého století byly plány na jeho přestavbu na kanál pro velké lodě jen s málo komorami o rozměrech 85 m x 12 m, ale po deseti kilometrech stavby, pouze do Mulhouse a jedné komoře v Nifferu, byly plány, asi navždy, přerušeny. Kanál je dlouhý cca 220 km a je na něm 104 zdymadel. Opravdová výzva pro zajímavou, dnes již turistickou plavbu. Kanál je udržován ve velmi dobrém stavu.

Sobota 3. listopadu: Přes vrcholovou zdrž

Hned za Dannemarie začíná kanál „strmě“ stoupat na vrcholovou zdrž. Na cca 5 km je rychle za sebou 11 zdymadel. Nejvyšší bod kanálu je ve výšce 341 m n.m. a okolní krajina se jeví opravdu trochu horsky. Museli jsme od Rýna nastoupat 105 výškových metrů… ale dolů k Saôně bude klesání ještě větší – o 185 metrů. Vrcholová zdrž je 6 km dlouhá a tak následná plavba probíhá rychleji.
Končíme, po uplutí 30 km a zdolání 24 zdymadel, v maríně ve městě Montbéliard (na 164. km od Saôny), samozřejmě již za úplného pozního šera. Ještě pár kilometrů před tímto cílem, na odbočce kanálu do města Belfort, na nás čekala pojízdná obsluha komor z VNF. Rozloučili se s námi a na další cestu nám předali dálkový ovladač zdymadel, takže od této chvíle byla plavba jen na nás.

Neděle 4. listopadu: Setkání s řekou Doubs

Pár kilometrů plavby za Montbéliardem se poprvé potkáváme s řekou Doubs. Řeka přitéká velmi „klikatě“ z jihu (pramení obrovskou vyvěračkou na severozápadním úbočí pohoří Jura). Zatím jsme řeku jen „překřížili“ a dál plujeme po kanále. Teprve několik kilometrů před cílovým Clervalem se „noříme“ do jejich vod.
V Clervalu musíme použít pro noční kotvení čekací molo u poslední „écluze“, protože molo ve městě je pro malý stav vody v řece „na suchu“. K ní se vracíme už skoro za tny. Ale i odsud je ráno jen pár kroků k pekařství pro několik baget na snídani…
A jak tedy funguje ten dálkový ovladač zdymadel? Asi 100 metrů před komorou se stiskne na ovladači, namířeném směr komora, příslušné tlačítko, komora tento signál zaregistruje a začne pracovat ve váš „prospěch“ – nastaví cestu. Po vplutí do komory se potom dá signál pomocí táhla na stěně komory k další akci…
A jen pro „expediční statistiku“: upluli jsme dnes 37 km a zdolali 17 zdymadel…

Pondělí 5. listopadu: Po kanále a řece Doubs

Další plavba vedla většínou kanalizovanou řekou Doubs, až na krátké úseky, které obcházejí meandry řeky nebo vedou jako spojky ke zdymadlům na říčních jezech. Na první pohled (ale i při pohledu na lodní echolot) bylo vidět, že i tahle řeka trpí letošním nedostatkem vody – časté mělčiny jsou vyznačené bójemi.
Ale tahle „nepříjemnost“ neohrožovala pohled na kouzelné říční údolí – strmé skalnaté břehy nabízely opravdu úžasný zážitek. A to nejen tento den… V Baume – les Dames jsme udělali polední přestávku spojenou s nákupem dalších potřebných zásob.
A tady je dobré se zmínit o posádce expedice a jejich kompetencích. Musím prohlásit, že jsme vždy jako sehraná posádka v pohodě, protože ty kompetence jsou jasně dané: Lukasz – kapitán, Martin – kormidelník, Honza – obsluha zdymadel. A já? Jako vždy na těchto expedicích… lodní kuchař a dokumentarista. Pro mne je činnost v lodní kuchyni vítanou změnou od „vlastních“ plaveb, kde musím stále řídit loď. V tomhle chladném počasí tekla „herbatka“(česky čaj), kafe a teplá polévka proudem… Ale silný grog byl podáván až po skončení denní plavby, dnes v maríně v Deluz. Po 35 kilometrech a 17 zdymadlech jsme si ho opravdu zasloužili. A vydatný „dlabanec“ se taky připravoval až k večeři.

Úterý 6. listopadu. Krátká etapa do Besançonu

Hned první zdymadlo po ranním vyplutí byla „double écluze“ (dvojitá komora). Ale měla poruchu a na dálkový ovladač nereagovala – zvládla to asi až po hodině, kdy jí přijel „napravit způsoby“ servisman VNF v autě. A tak jsme mohli dál pokračovat krásným hlubokým a skalnatým údolím řeky Doubs.
Po 18-ti kilometerch plavby a dalších pěti zdymadlech nás z dálky vítala Citadella v Besançonu. Posádka se těšila na proplutí besançonským tunelem pod Citadellou. Řeka zde čtyři kilometry dlouhým meandrem obtáčí mohutný skalní ostroh s pevností a historické centrum města pod ní. A právě tenhle dlouhý meandr zkracuje 400 m dlouhý lodní tunel, vykutaný pod pevností. Ale zklamání… je právě pro lodní provoz uzavřený. Atraktivní náhradou byla stará, plně „samoobslužně a ručně“ ovládaná komora pod městskými hradbami na meandru řeky.
Nocujeme na „dolní“ straně tunelu. Připluli jsme tam již brzo odpoledne a tak jsme měli dost času na prohlídku zajímavého historického města a další potřebné nákupy. Třeba na nákup čerstvých stejků a něco zeleniny, abychom netrpěli „kurdějemi“. Večer se přihnal déšť, teprve první za dobu naší plavby.

Středa 7. listopadu: Další lodní tunel

Déšť k ránu ustal a opět vyplouváme za pěkného počasí romantickým údolím řeky ozářeném nízkým sluncem. Proč tak často píšu o počasí? No vždyť to je pro úspěch každé expedice, především pozdně podzimní, důležité – to počasí. Ranní teploty se pohybovaly kolem pěti stupňů, odpoledne teplota vystoupala někdy k patnácti – to bylo velmi příjemné.
Za šest říčních kilometrů na nás čekala „náhrada“ za včerejší uzavřený tunel – lodní tunel v Thoraise. Je sice jen 185 m dlouhý, ale i ten zkracuje lodní cestu na čtyřkilometrovém meandru řeky. Na jeho zkrášlení se před několika lety „vyřádili“ dva mladí architekti: navrhli ubíhající lineární osvětlení a vstupní portál osadili kompaktní vodní clonou, která jistě osvěží horkokrevné lodníky a vezme strach členům posádek, kteří trpí klaustrofobií…
Zde jsme se zdrželi asi půl hodiny. Lukasz a Martin si chtěli zhotovit fotky pro své prospekty. Vystoupili na břeh a dávali příkazy: „… loď vjíždí do tunelu… zpět, ještě jednou… loď v tunelu… loď vyplouvá z tunelu… trochu víc doleva…“! Honza, který musel ty povely vykonávat, z toho byl trochu nervózní…
A pak zase začalo pršet! Po celodenních 31 kilometrech a 9 zdymadlech (a jednom tunelu) kotvíme na noc na pohodlném molu v městečku Ranchot (na 39. km od řeky Saône).

Čtvrtek 8. listopadu: Už nikam nespěcháme, blíží se konec naší expedice

Vyplouváme za ranní mlhy, určitě následek nočního deště. Ale mlha se brzo rozpouští a opět nastává krásný podzimní den. Nespěcháme, máme oproti plánu mírný náskok. Krásná alej platanů, vroubící oba břehy kanálu, mi připomíná „Canal du Midi“, po kterém jsem plul s Ludmilou letos v květnu.
Ale to už nás vítá katedrála v Dole a pod ní marína, cíl dnešní plavby. Marína je v tomto období úplně opuštěná a tak si můžeme vybrat z asi padesáti volných míst. Je právě čas na oběd. Ale Martin je nedočkavý a ihned po přistání se běží podívat na městské parkoviště, zda-li tam „přežilo“ jeho auto, které tam před deseti dny převezl z Mulhouse – bylo tam v pořádku. Odpolední prohlídka Dole s jeho historickými domy a katedrálou byla zajímavá.

Pátek 9. listopadu: Poslední kilometry plavby

Poslední kilometry plavby jsou takové trochu „rozlučkové“. Z Dole do St. Sympforien-sur-Saone jsme pluli ještě 19 kilometrů přes sedum „écluze“ po kanále za drobného deště. Ta trasa nebyla zrovna atraktivní, část probíhala mezi chemickými fabrikami a rafinérií. Posledním zdymadlem, kde jsme odevzdali s díky zdymadlový ovladač, jsme se spustili na zde už širokou řeku Saône a po pěti kilometrech zakotvili v obrovské maríně v St. Jean-de-Losne. Tohle městečko je významnou křižovatkou francouzských vodních cest. Zde m.j. začíná (končí) i známý „Burgundský kanál“.
Odpoledne a večer jsme věnovali: přípravě lodi na další Lukaszovu plavbu (úklid a tankování vody a benzínu), přípravě bohaté závěrečné večeře, zhodnocení téhle části expedice, … a samozřejmně na plány dalších expedic…
A druhý den ráno sedáme do auta směr Česko… Lukasz nám jen smutně mává na rozloučenou. Před ním je další plavba s jinýni posádkami až do jihofrancouzského přístavu v Montpellier. Snad plavba po Saoně do Lyonu, dále po Rhôně přes Valence a Avignon a potom po Sété kanálu bude příjemná a bez problémů, jako ta naše.

Závěrem není už co dodat. Snad jen to, že po úspěchu expedice letošní už začínáme připravovat „Expedici 2019“. Ale touhle expedicí jsme nasadili „laťku příliš vysoko“ – jak ji teda překonat?

Loučí se mezinárodní posádka:
Kapitán Lukasz Krajewski z Polska: www.zeglugawislana.pl
Kormidelník Martin Němec z Kroměříše a z Baťova kanálu: www.plavebni.cz
Zdymadlový operátor Jan Filsak z Jičína
Kuchař a lodní kronikář Josef Blecha z Kolína: www.canalboating.cz

Listopad 2018