Zimní plavba z Berlína přes Prahu do Kolína

Polsko-německo-česká expedice nazvaná „Vistula Cruisers 2012 Mid-Europe Expedition“ byla náročná nejen svou délkou, ale i povětrnostními podmínkami podzimního termínu. Organizátorem akce byl Lukasz Krajewski, provozovatel lodního charteru v Polsku a výrobce motorových jachet Vistula ( www.zeglugawislana.pl / www.vistulacruisers.eu ).
A co všechno předcházelo tomu, než jsem se k expedici připojil? Lukasz vyplul 6. října 2012 z Gdaňsku po Wisle do Bydgoszczi, dál po řece Noteč a Warta do Odry a po Kanále Oder-Havel a řekou Obere Havel na jezero Müritz a potom po Labi a řece Untere Havel do Berlína. Tam se od 23. do 28. listopadu 2012 zúčastnil veletrhu „Boot und Fun Exhibition“. A potom, 29. listopadu 2012, vyplul z Berlína směr Labe a po Labi do Dresden …
…a dále už to bylo takhle:

 

Čtvrtek 6. prosince: Dresden

Ve 13 hodin jsem stál ve sněhové vánici na přístavním můstku pod Augustusbrücke v Dresden. Lukasz připlul přesně. Naskočil jsem na loď a vrátili jsme se cca 2 km zpět do drážďanské maríny na pravém břehu Labe. V podvečer jsme navštívili kouzelný Weihnachtsmarkt ve městě a potom se připravili na mrazivou noc.

 

Pátek 7. prosince: Dresden – Hřensko, 55 km

Ráno se na lodi probouzíme do -14°C, hladina přístavu je pokryta slabou vrstvou ledu … Vyplouváme v sedm hodin ráno, abychom dnes „něco napluli“. Drážďany se s námi loučí osvětleným nábřežím, ale dále už plujeme na GPS a za světla počínajícího rozbřesku. Čeká nás jeden z krásných úseků Labe – údolí Saského Švýcarska: Rathen, Lilienstein, Königstein, Bad Schandau a Hřensko, cíl dnešní etapy již na českém území. Okolní zasněžené pískovcové skály mne, odchovance Prachovských skal v Českém ráji, opět utvrdili v přesvědčení, že kouzlu „pocukrovaných věží“ skalních měst se nic nevyrovná. Vyvazujeme se již za šera na opuštěném přístavním můstku výletní lodě. A že jsme upluli jen 55 km? Ono tam Elbe teče dost rychle. V Hřensku se k nám připojuje na dva dny kamarád Martin ( www.plavebni.cz ) z Kroměříže – vítaná pomoc pro střídání se na kormidelním můstku..

Sobota 8. prosince: Hřensko – Velké Žernoseky, 54 km, 1 zdymadlo

Mráz nepolevuje, protiproud je stále silnější, čeká nás několik standartně problematických úžin okolo Děčína, kde rychlost lodi místy klesá na 2 km/hod. Teprve nad zdymadlem Střekov se dostáváme na klidnou vodu. Dnešní plavba je opět od „vidím do nevidím“. Kotvíme u přístavní hráze na pravém břehu ve Velkých Žernosekách. Hned po přistání jdeme doplnit do blízkého obchodu zásoby, především něco na zahřátí. V noci na lodi však zimou netrpíme, celou noc běží naftové topení. Na zítřek máme plán doplout až do Maríny Vltava v Nelahozevsi, tj. na 20. ř.km Vltavy.

Neděle 9. prosince: Velké Žernoseky – Nelahozeves, 74 km, 7 zdymadel

Ranní odplutí ze Žernosek byla opravdová „radost“: přetrvávající mráz vytvořil kolem lodi ledovou krustu, tma, mlha, … přesto jsme po dvou kilometrech komoru Lovosice našli. Potom už si nás jednotlivá zdymadla předávala a plavba až na soutok s Vltavou byla bez problámů. Asi v 10 hodin jsem jen tak volal Petrovi do Maríny Vltava: „Připrav nám něco dobrého k večeři a hlavně teplou sprchu.“ Petr nám kontroval nepříjemnou informací, se kterou jsme nepočítali – komory na Vltavě, kromě pražských, jsou v provozu jen do 15 hodin … to přes zdymadlo Miřejovice nemůžeme stihnout! Takže další telefonáty, přímluvy u „šéfů přes zdymadla“ a nakonec jsme dostali svolení proplout Miřejovicemi až v 16 hodin. Ale ani zdymadlo Hořín nebylo bez problémů. Ukázalo se, že horní zdrže zdymadel už začínají zamrzat. Tady to bylo asi 100 metrů centimetr silného ledu. Další dny však bude hůř.

Pondělí 10. prosince: Nelahozeves – Praha, 33 km, 4 zdymadla

Spěcháme do Prahy, na kterou se Lukasz moc těší – z vody, na souši už tam byl. Velmi mě překvapuje dokonale „vyklizená“ Chvatěrubská úžina, kde oproti dřívějším letům takřka neztrácíme na rychlosti. Praha – 12 hodin – a další milé překvapení: přímo v centru, mezi mosty Mánesovým a Čechovým, krásné, skoro 500 m dlouhé a úplně prázdné přístavní molo „pro všechny“. Tady budeme kotvit. Ale ještě si musíme proplout společně s výletními loděmi tam a zpět Smíchovskou komoru a já musím u Karlova mostu vystoupit a fotit loď ze břehu – na reklamní prospekty. Předvánoční Prahu si Lukasz moc užívá, musíme prochodit Hrad, Malou Stranu i Staré Město a občas ochutnat české pivo v nějaké hospůdce.

Úterý 11. prosince: Praha – Lobkovice, 65 km, 8 zdymadel

Tenhle den plavby byl kupodivu bezproblémový. Dolů po Vltavě to „frčelo“, zdymadla si nás ochotně předávala, nebyl časový stres, led ve zdymadlových kanálech – především Hořín – byl zvládnutelný. Za zmínku snad stojí krátká zastávka v Maríně Vltava na „malé občerstvení“ (hádejte jaké?). Už téměř za soumraku jsme se vyvázali nad zdymadlem Lobkovice – už na Labi, ř. km 13 – a přichystali si lodní večeři. Topení na lodi fungovalo stejně intenzívně jako venkovní mráz.

Středa 12. prosince: Lobkovice – Nymburk, 46 km, 7 zdymadel

Středa, zdymadla se střídají s téměř šestikilometrovou pravidelností: Kostelec n.L., Brandýs n.L., Čelákovice, Lysá n.L., Hradištko, Kostomlátky a Nymburk. Všude velká ochota, vysvětlitelná snad soucitem nad naší „zmrzlostí“. Nejlépe to vystihuje špílec jednoho „komorníka“ asi v tomtom smyslu: „Až teď nahlásím svojí kolegyni o zdymadlo výše, že k ní jede sporťák, tak mě obviní z opilosti“. Není kam spěchat, loď pluje svých 10 km/hod. a zdymadla na horním Labi fungují do 18 hodin. Trochu nás pozlobilo zdymadlo v Brandýse svým zamrzlý horním dlouhým kanálem, ale do role ledoborce jsme se my i loď už vžili. V Nymburce nás čeká nejen úvaziště pro malá plavidla nad zdymadlem, ale i útulná restaurace „Pod vodárnou“ ve městě.

Čtvrtek 13. prosince: Nymburk – Týnec nad Labem – Kolín, 58 km, 8 zdymadel

Nikdy bych nevěřil, že poslední den naší plavby, zvláště v „místech mého bydliště“, bude nejnáročnější. Náš plán byl: doplout do Maríny Týnec n.L., tam druhý den za pomocí objednaného jeřábu přeložit loď z vody na trailer a konec expedice …Už kolínské zdymadlo nám svým ledem naznačilo, že by to nemuselo být tak jasné. A zdymadlo Veletov? Kdyby tam těsně před námi neproplula nákladní loď, tak bychom čtyřcentimetrový led naší Vistulou nezdolali. A Týnec? Před marínou 500 m souvislý led. Co teď … obrátka a honem do kolínského přístavu. Musíme ještě nahonem přeobjednat jeřáb na pátek dopoledne do Kolína! Večer už oslavujeme konec plavby u mne doma a Lukasz si pochutnává na knedlo-zelo-vepřo, které nám Lída připravila. Myslím, že si ho zaslouží, už jenom za tu sólo plavbu z Berlína do Drážďan.

Pátek 14. prosince: kolínský přístav

Ráno přijel do přístavu jeřáb, naložili jsme „Vistulu na trailer a Lukasz s lodí vyrazil do svého domovského přístavu v Polsku. A jen pár údajů o lodi, když nám tak spolehlivě posloužila: délka přes 9 m, šířka 2,9 m, ponor 0,45 m, váha 2,7 t, motor 45 HP, max. rychlost do 15 km/hod., velmi odolná – po „prorážení“ ledu na bocích ani stopy.

Expedice se vydařila! Ukázala, že i perná zima nemusí přerušit plavbu, naopak přináší nové nezapomenutelné zážitky a zkušenosti a „zoceluje“ skipery. A samozřejmě, že během plavby jsme připravovali Expedici 2013 – opět asi z Gdaňska, ale dále na Mohan, kanál Mohan-Dunaj a po Dunaji snad až do Vídně …

 

Prosinec 2012