Malá zpráva o velké
„Česko – polské expedici Mohan – Dunaj 2015“
na lodi „Pandora“

Ambice expedice „Mohan-Dunaj“ nebyly od počátku vůbec skromné: plout na lodi z Frankfurtu n. Mohanem do Budapešti… a to v ne příliš vhodném ročním termínu, na přelomu října a listopadu. A předpověď počasí a délka trasy naznačovaly, že to bude plavba pro „otrlé“ lodníky a spolehlivou loď… To všechno na startu plavby však bylo!
Zprávu o expedici podávám jen z části plavby, které jsem se zúčastnil.

 

30. října:

V pátek jsme po celodenní cestě vlakem a autobusem dorazili s Honzou do Sportboothafen MYC v Norimberku (65. km), kam ve stejný den v podvečer dopluli i Martin s Lukaszem. Ti za sebou měli již sedmidenní plavbu po Mohanu a po prvním úseku Kanálu Mohan-Dunaj – celkem 420 kilometrů a 38 zdymadel. Plavbu začali ve Frankfurtu n.M., kam loď dovezli na přívěsu a kde ji v Marině Speck spustili na vodu. I ona tady na nás čekala, spolehlivá „Pandora“, která jinak „tráví“ celou sezonu na Baťově kanálu, kde jsem na ní už dvakrát plul a kde si ji můžete pronajmout i vy.

 

31. října:

Takže ráno vyplouváme „směr Budapešť“, v půl sedmé ráno, ještě skoro za tmy, protože při počtu naplánovaných kilometrů a zdymadel nikdo neví, kde se zdržíme. A v tuto podzimní dobu už je den velmi krátký… Tento brzký ranní start se pro nás stane pravidlem.
Dnes zdoláme na Kanále Mohan-Dunaj 63 kilometrů a sedm velkých zdymadel – 190 m x 12 m, zdvih obvykle cca 25 m, mnohé komory mají úsporné nádrže pro šetření s vodou. Míjíme i jednu kanálovou zajímavost – rozvodí mezi Rýnem a Dunajem v nadmořské výšce 406 m. Je to nejvýše položené místo, kam v Evropě plují vnitrozemské lodě. Den končíme, již za šera, v Marině Beilngries, která ještě poskytuje obvyklé služby.

1. listopadu:

Budíček v 6,00 hod., start v 6,30 hod. Dál stále pokračujeme po Kanále Mohan-Dunaj. Na 137. km vplouváme do malebného údolí kanalizované řeky Altmühl a užíváme si krásné pohledy do okolí. Na zdymadle Riedenburg se proplavíme zde výjimečně vybudovanou samoobslužnou „Sportschleuse“ – 20 m x 4 m – a nemusíme použít velkou komoru. A jak to vlastně na zdymadlech funguje? Docela bezvadně: vždy asi 200 m před zdymadlem, na začátku přístavní hráze, je čekací stání pro sportovní lodě s telefonem, kterým je možné se okamžitě domluvit s obsluhou na dalším postupu.
Na 170. km KMD končí a vplouváme do Dunaje na jeho 2412. km. Sportovní zdymadlo použijeme ještě jednou v Regensburgu, které nám umožní vplout starým hlavním dunajským tokem, pro nákladní plavbu nepoužívaným, do města a přes noc se vyvázat přímo v centru.

2. listopadu:

Dnešní cíl – Deggendorf – 2284. km: máme před sebou 105 km, ale „jen“ dvě zdymadla. Tam hodláme v místním Schutzhafenu doplnit benzín a vodu. Jen na chvíli po ránu, když vyšlo slunce, jsme zahlédli pověstný německý národní památník Walhalle. Potom „na řeku padla hustá mlha“. Ale opravdu hustá… Jeden člen posádky stál na přídi a „dával pozor“, kdy se před námi vynoří z mlhy čumák nějakého nákladního šífu. Velkou pomocí byla GPS navigace a důsledné sledování pravého břehu, to vše ale na úkor rychlosti… Tahle „mlhová nepříjemnost“ nás provázela v plavbě i další dny. Naštěstí mlha vždy trvala jen dopoledne a později ji slunce rozpustilo. Deggendorf jsme dosáhli ještě za slušného denního světla.

3. listopadu:

Spolehlivá „Pandora“ podává vynikající výkony a proto nevidíme problém ve 100 km dnešní plavby a v překonání dvou zdymadel, která nás jistě mnoho nezdrží. Proto si můžeme kolem poledne udělat dvouhodinovou přestávku na prohlídku Passau. Kotvíme u městského nábřeží, pár set metrů před ústím řeky Inn do Dunaje. Tohle kotvení je ale možné jen proto, že je po turistické sezóně a nábřeží není obsazeno místními výletními loděmi a dálkovými „hotelovými šífy“. Na ř. km 2202 opouštíme Německo a po osmnácti kilometrech končíme v maríně ve Schlögenu, už v Rakousku. Marína je „totálně po sezóně“, nikde ani živáčka. Ale v nedalekém hotelu objevujeme přístupný bazén a welnes centrum… co myslíte, že jsme udělali…?

4. listopadu:

Dnešní etapa bude krátká, dalo by se říci odpočinková – zakotvíme v Linz (ř. km 2135), protože Martin „ukončí“ svoji plavbu a odjede domů do Kroměříže zajistit transport „Pandory“ z Budapešti. Hned za Schlögenem absolvujeme známý úsek Donauschlinge, kde řeka vytváří mezi kopci dva zákruty takřka do protisměru. Z dopolední mlhy se před přídí občas vynoří proti nám plující „hotelovka“ nebo nákladní loď. A když občas slunce mlhu protrhne, i pěkný hrad nebo zámek.

5. listopadu:

Nyní už bez Martina, ve třech, vyrážíme jako obvykle brzo ráno na dvoudenní plavbu do Vídně. Dnes jsme si naplánovali dost dlouhou etapu, 117 km a přes čtyři zdymadla. A když jsme u těch zdymadel: obsluha od nás vždy vyžadovala záchranné vesty, to platilo na všech dunajských zdymadlech. Údolí Dunaje mezi Lincem a Vídní je opravdu velmi krásné, jen kdyby ve výhledu občas nebránila každodenní mlha. Do maríny Spitz, úplně „zazimované“, jsme dopluli už téměř za tmy. A jako vždy jsme si, po procházce městečkem a po uvaření večeře, na noc pustili lodní plynové topení – každodenní ranní mrazíky a celodenní pobyt na čerstvém povětří na palubě nás z této změkčilosti určitě omlouvaly.

6. listopadu:

Vídeň je na km 1921. dunajské cesty a kotvit chceme přímo v centru města, v Marině Wien. Tak vzhůru na cestu… Dunajský úsek plavby mezi Lincem a Vídní „zdá se býti opravdu krásný a romantický“, jen kdyby patřičnému kochání nebránily ty stále trvající dopolední mlhy… Ve vídeňské marině využíváme ochoty v recepci a po internetu si já a Honza objednáváme autobusové jízdenky z Budapešti do Prahy. Už víme, že plán plavby splníme… Taky využíváme příležitost na doplnění posledních zásob.

7. listopadu:

Do Bratislavy je to jenom „skok“, pouze s jedním zdymadlem ve Freudenau, dva kilometry po proudu za vídeňskou marinou. V něm se společně „spouštíme“ s lodí s nadrozměrným nákladem, která s námi pluje až na dohled k slovenským hranicím pod hradem Děvín. Předjíždí nás, protože Lukasz nedá jinak, než si proplout s lodí pár desítek metrů po řece Moravě. Bratislava nás vítá podvečerním šerem a mlžným oparem. Kotvíme v centru města, u mola pro výletní lodě, které nám zajistil kamarád Lukáš, žijící toho času v Bratislavě.

8. listopadu:

Dnes se těšíme na „zážitky z proplavby“ pověstného vodního díla Gabčíkovo. Hned pod Bratislavou začíná zdrž gabčíkovské přehrady. Po rozplynutí ranní mlhy začínáme vnímat velkolepost (megalománii) tohoto československého díla: vlevo míjíme gabčíkovskou přehradu se zdymadlem do původního dunajského toku a vplouváme do 30 km dlouhého laterálního kanálu, cca 250 m širokého a lemovaného souvislými strmě šikmými betonovými břehy. Většina kanálu je zbudována nad okolním terénem. Na konci kanálu je jedno z největších dunajských zdymadel, dvoukomorové, každá komora má rozměry 280 m x 34 m a zdvihá cca 30 m.
Po vplutí do původního koryta Dunaje jsme se utvrdili v dřívějším poznáním, že v celém toku Dunaje je zoufale málo vody – sucho. Už v minulých úsecích byly vidět holé písčiny a nasedlá loď před Komárnem nebyla první. Ostatní nákladní lodě byly „podezřele“ naložené jen z poloviny.
V Komárně jsme nocovali v přístavu na levém břehu. Tady k nám na poslední den plavby přistupuje Bartek (výrobce lodí Vistula), který se bude významnou měrou podílet na zpátečním transportu lodi.

9. listopadu:

Snad se nám podaří zdolat i nejdejší etapu Komárno – Budapešt (ř. km 1651) bez problémů. Žádná plavební komora, řeka teče „bohužel“ pomalu, počasí ucházející… V pohodě míjíme výraznou siluetu Ostřihomské baziliky, známou „presidentskou“ obec Visegrád a v cestě do cíle nám už nic nebrání. Budapešt se ohlašuje velkým dálničním mostem a později známými siluetami Budínského hradu, vrchu Gélert a těsně na levém břehu majestátní budovou Parlamentu. Ale to vše si už prohlížíme v pokročilém podvečeru.

10. listopadu:

Když jsme včera večer vplouvali do Mariny Viking Yacht Club Budapešt na jižní špičce ostrova Obuda, bylo to jen o „prsa“. Nedostatek vody v Dunaji způsobil, že marina byla skoro vyschlá, jen v „našem místě“ pod přístavním jeřábem zbývalo jen tak tak vody na vplutí.
Úterní dopoledne jsme strávili přípravou lodi na jeřábování a stručnou rekapitulací naší expedice.
Takže: Expedice uplula během 17 dní celkem 1295 km ve čtyřech státech – Německo, Rakousko, Slovensko, Maďarsko – a po třech vodních cestách: 360 km po Mohanu, 170 km po Kanálu Mohan-Dunaj a 765 po Dunaji. Nejvíc se o to zasloužila i „naše lodička Pandorka“, která si „odmakala“ bez jakéhokoli zaváhání asi 150 motohodin. Ani my jsme nikdy nezaváhali, což se ovšem od nás očekávalo.

 

Co dodat závěrem? Nic! Jen že už připravujeme expedici 2016, která by mohla proplout vodní cesty Německa, Nizozemska, Belgie a Francie…

 

Použité mapy: Streckenatlas Main I., Streckenatlas Main II., Streckenatlas MDK, Streckenatlas Donau (pouze SRN – na www.wsv.de ), Schleusen an der Donau

 

Odkazy a další informace: www.plavebni.cz, www.zeglugawislana.pl

 

Listopad 2015