KORUNOVANÉ OSTROVY

„Plavba po Jadranu nepatří zrovna do kategorie canalboating“ , řekl mi jeden kamarád, když jsem mu líčil naše plány na prozkoumání Kornatských ostrovů na motorové jachtě. Stačilo mu však ukázat několik místopisných názvů na námořní mapě jako: Pašmanski kanal, Vrgadski kanal, Lavdarski kanal, Kornatski kanal, Žutski kanal,…a hned o svém tvrzení začal pochybovat.
Ale ono to něco jiného je – moře, byť „přerušované“ spoustou ostrovů a ostrůvků, je přece jenom moře. A Kornati, to je vyjímečný fenomén v celém Středozemním moři. Když se k tomu přidá spolehlivá loď, dobrá parta, přející počasí konce léta, … no nejeďte tam.

 

Start a cíl naší plavby. Marina Dalmacija (N 44°03´‚ E 015°18´) v Sukošanu u Zadaru je asi největší rekreační přístav na chorvatském pobřeží. Může v ní kotvit až 1200 lodí a posádkám nabízí veškerý komfort. Tomu ovšem odpovídá i poplatek za kotvení – za 10 m loď až 42 EU denně. My jsme si zde pronajali motorovou jachtu ADRIA 1002: délka 10 m‚ 2 motory po 50 HP‚ tři kajuty pro 6 lidí a další potřebné vybavení. Takže vzhůru na moře.

 
 
 

Tak tohle je naše posádka. Ráno jsme vypluli ze Sukošanu zhruba jihovýchodním směrem. Po „nemírně zvlněném“ moři a polední přestávce ve Tkonu na ostrově Pašman jsme v závěru dne prokličkovali k Murteru a vyvázali se v městském přístavu v Betině. Posádka má dobrou náladu‚ spokojený je i kapitán … Ráno budeme pokračovat ještě podle pobřeží do Vodice‚ kde budeme mít poslední možnost doplnit zásoby a vodu před další cestou.

 
 
 

Kornati na obzoru. Po asi 20 nm plavby doplouváme na dohled ke Kornatům‚ které jsou hlavním cílem naší plavby. Kornati jsou nejvíce členitou ostrovní skupinou v Jaderském moři. Na relativně malém prostoru je natěsnáno 150 větších ostrovů a nepatrných ostrůvků – největší z nich je Kornat. Celé souostroví včetně přilehlého moře je od roku 1980 národním parkem. Ostrovy se vyznačují mnoha geologickými‚ zeměpisnými i biologickými zvláštnostmi s překrásnou a neporušenou přírodou. V poslední době se stali oblíbeným rájem jachtařů a potápěčů.

 

První kotviště na Kornatech. Podle velikosti sedmý kornatský ostrov Smokvica leží na jihovýchodním cípu souostroví. Je znám svými olivovníky – i když podle názvu by se zde měly vyskytovat fíkovníky – smokvy – a kdysi‚ když byl hospodářsky využíván‚ i výrobou ovčího sýra. Jeho zátoka Lojena (N 43°43´‚ E 015°29´) poskytuje pro sportovní lodě příznivé kotviště s hloubkou od 5 m do 10 m a v závěru zátoky malé kamenné molo s hloubkou 1‚5 m. Těsně vedle mola je konoba (rybářská krčma) „Piccolo“ s pěknou terasou pod loubím z vinné révy a nabídkou rybích specialit. Zde jsme strávili „noc plnou vášní“. Stále se měnící čerstvý vítr vytvářel v zátoce stojaté vlnobití a lodě se na kotvách točily jako káča – hned těsně u sousedů‚ hned u skalnatého břehu.

 

Lunární vzhled šalvějových ostrovů. Téměř všechny kornatské ostrovy upoutají svým neobvyklým vzhledem‚ připomínajícím měsíční krajinu. Je to výsledek mnoho desítek let trvajícího získávání pastvin a úrodné půdy vypalováním. Přesto je bylinný pokryv ostrovů velmi pestrý. Kromě občas samostatně rostoucího stromu najdeme v nedohledném kameništi i mnoho dalších rostlinných druhů – svojí vůní se nejvíce připomíná šalvěj.

 
 
 

„Korunované“ ostrovy. Další den plavby kolem souostroví přináší neopakovatelné vizuální zážitky. Strmé‚ srázné břehy vznikly erozní činností a chrání ostrovy – Lavsa‚ Klobučar Velká a Malá Panitula‚ Velký a Malý Rašip‚ … – před mořským příbojem. Ale co víc‚ tyto „koruny“ snad daly ostrovům název: od latinského incoronata insula – „korunovaný“ ostrov – je již docela blízko k dnešnímu názvu Kornati.

 
 
 

Stopy dávné historie. Již v VI. století byly Kornati součástí důležité námořní cesty‚ což si vyžadovalo i její střežení. Vysoko na vrcholku nad poli ostrova Kornat se dodnes zachovaly zbytky pevnosti Tureta‚ svědka pronikání byzantské říše ne sever. A dole pod pevností o více než tisíc let mladší kostelík sv. Marie‚ cíl velké pouti ke kornatské patronce každou první neděli v červenci.

 
 
 

Porat Kravljačica. Slovem porat se na Jadranu obvykle označuje chráněná zátoka nebo i souhrn obydlí v této zátoce. Místem naší krátké polední zastávky byla právě Kravljačica. Pro vyvázání jsme využili volné místo u starobylého kamenného mola a vyběhli na kopec nad zátokou pro „letecké“ snímky. Poraty – usedlosti tamních zemědělců a pastýřů – vznikaly co nejblíže k moři a zahrnovaly i port‚ přístaviště pro lodi zajišťující spojení s domovskou pevninou a pro rybolov. Za zmínku stojí objemná nádrž s charakteristickou betonovou plochou na zachycování dešťové vody.

 

Ohrada pro jeden fíkovník. Co vedlo majitele poratu Kravljačica‚ že vystavěl kolem jednoho jediného stromu kamennou ohradu? Byla tím důvodem jen ochrana stromu před ovcemi? To dlouhé linie nasucho vyzděných zídek‚ běžících od jednoho břehu ostrova k druhému‚ mají jasný účel: ohraničovaly pastviny‚ vymezovaly vlastnické vztahy‚ zabraňovaly míchání stád ovcí a konečně i udržovaly dobré sousedské vztahy. Nic není tak charakteristické pro Kornati‚ jako tyto prosté kamenné stavby.

 
 

Oázy na moři. I konoba Šipnate ve stejnojmenné zátoce ( N 45°51´‚ E 015°15´) na severovýchodním břehu Kornatu vznikla ze staré usedlosti před pár lety a je příjemným a příhodným místem pro noční kotvení lodi‚ ať u malého mola nebo na mooringových bójích. Také my jsme využili místní pohostinnost a do konoby zavítali na večeři. A co nám nabídli? Na venkovním grilu pečeného zubatce‚ domácí chléb‚ salát s olivami‚ červené dalmatské víno a pálenku Travaricu a samozřejmě kavu. A k tomu kouzelný západ slunce nad protějším břehem zátoky.

 

Sem zavítá každý jachtař. Pokud při toulkách po mnohdy liduprázdných Kornatech zatoužíte po „společnosti“‚ plujte do zátoky Tělaščica na jižním konci ostrova Dugi Otok. Tam vpluje snad každá loď‚ která se vyskytuje v blízkých zeměpisných šířkách‚ i když ji místní strážci této chráněné oblasti obvykle rychle a nekompromisně připraví o 50 kun za osobu. V zátoce je dostatek romantických „zákoutí“ ke kotvení‚ je z ní i pěší přístup ke slanému jezeru Mir. Koupání v této jadranské raritě může sloužit jako trening na pobyt u Mrtvého moře.

 
 

Kornatský Václavák. Před takovými 400 lety by se průlivem Mala Proversa proplout nedalo. Dříve totiž byly ostrovy Dugi Otok a Kornat spojeny a jen v důsledku nepatrného‚ leč neustálého stoupání hladiny moře zde dnes plují lodě. Protože tudy vede nejkratší spojnice ze západních břehů ostrovů a z volného moře k pevnině‚ frekvence plavidel je značná. My jsme se zde rozloučili s Kornati a nabrali kurz do městečka Sali s příhodným rybářským přístavem.

 
 
 

Most z ostrova na ostrov. Konkrétně z ostrova Pašman a na ostrov Ugljan‚ které už místopisně nepatří ke Kornatům. Most se dost často objevuje ve vyprávění jachtařů. Mnozí zde zažili horké chvilky při průjezdu. I když most je cca 20m nad hladinou‚ někdy ani tato výška nestačí a „ohrožuje“ špičky stěžňů jachet. Jinak úžina pod mostem je jakási vstupní brána na Kornati a na volné moře od Zadaru.

 
 
 

Okruh je uzavřen. „Tak a končíme…“‚ prohlásil Jirka‚ když jsme poslední den plavby dorazili na dohled domovského přístavu. Honem malou rekapitulaci: 6 dní plavby‚ „uplutých“ 126 námořních mil‚ žádná bouře‚ loď bez poruchy‚ nikdo neměl mořskou ani jinou nemoc‚ tisíc nezapomenutelných zážitků‚ …A jedno zásadní zjištění: na Kornati se musíme vrátit.

 
 
 
 

Ano, na Kornati se musíme vrátit. Copak je možné během jedné krátké plavby vychutnat tak rozsáhlý labyrint neustále se měnících překvapení. I to moře bude příště jistě jiné, neboť … dvakrát nevypluješ na stejné moře.

 

Prosinec 2004

Charter: www.yachtnet.cz