V kolébce kanálové plavby

Proč do Anglie …?

Anglie je nezpochybnitelnou kolébkou kanálové plavby. Již od 2. poloviny 18. století vznikala v souvislosti s potřebami průmyslového rozvoje hustá síť kanálů a vodních cest. Tato činnost přerostla později až v „kanálovou horečku“. Z kanálů se do dnešních dnů zachovalo v provozuschopném stavu nevídaných více než tři tisíce kilometrů, ovšem již jen pro turistickou plavbu.
To už je lákavá nabídka pro toho, kdo si plavbu po vnitrozemských vodních cestách oblíbil a touží poznat nové plavební regiony. A když se k tomu přidá romantická anglická krajina, kanály lemované historickými městečky, hrady a zámky, mnoho nevídaných industriálních památek a nebo naopak parková úprava okolí kanálů, zachovaná průkopnická vodocestná díla, opravdu netradiční kanálová plavidla, rušný plavební provoz a život na kanálech a nemalý sportovní výkon při obsluze zdymadel … I Hamlet ve Stratfordu nemá dilema „být či nebýt“, leč „plout či neplout“ …
Proto tedy canalboating na „ostrově“ …!

Po čem se v Anglii pluje …?

Většinou po umělých kanálech, jsou téměř všude, ale najdete je jen náhodou nebo když je cíleně hledáte. Nejspíš na ně narazíte ve městech, pokud na nich jsou zdymadla a kotvící lodě. V přírodě jsou ukryty za pobřežní vegetací nebo si je spletete s místním potokem nebo říčkou. A když už máte při průzkumu pocit, že tady někde by měl být a on tu není, tak je určitě v tunelu pod vámi. Při jízdě autem kanály neuvidíte. Jsou na rozdíl od silnic dobře „schované“. A to i přes to, že jich je oněch několik tisíc km a ještě jsou soustředěné do bývalých průmyslových oblastí od Londýna na sever k Leedsu.
Při plavbě po anglických kanálech neočekávejte rozsáhlé vodní plochy, jsou „narrow“ – úzké – od 5 do 10 m a voda v nich není nikterak křišťálově čistá. Je to opravdu jen „médium nesoucí loď“. Jsou především originální technickými řešeními při vedení krajinou. Už první budovatelé kanálů – počínaje geniálním stavitelem Jamesem Brindleyem v 2. pol. 18. stol. – „hnali“ kanály ne „kde to šlo“, ale „kde bylo třeba“. Nehleděli na komplikovanost terénu a za použití nekonečného počtu zdymadel, tunelů, aquaduktů, mostů, … směle překonávali jeho nástrahy. A právě to kanály řadí mezi atraktivní plavební terény i pro dnešní lodníky.
Kanály a s nimi spojené zplavněné či kanalizované řeky tvoří vzájemným propojením rozsáhlou síť. Téměř všechny úseky jsou dobře udržované v původním stavu z doby jejich vzniku před 100 až 200 lety a nic se na nich nezměnilo – napadá mě, že asi jen z důvodů anglické obliby k tradicím. Všechny opravy nebo celkové rekonstrukce se provádějí jako přesné kopie původního: zdymadla důsledně jen ruční, tunely neznají elektrickou energii, nepronikla sem žádná „moderní“ bezpečnostní opatření, … Mnohdy podléháte pocitu, že proplouváte jedním velkým skanzenem. Na to vše dohlíží a to vše provozuje státní firma British Waterways a mnohde i neziskové trusty místních nadšenců. Zajišťují i přístavní a turistické servisy na vysoké úrovni.
Tak po tomhle se v Anglii pluje …!

Na čem se po anglických kanálech pluje …?

To je otázka, samozřejmě na lodích – ale ne na obvyklých …! Pluje se tam na „narrowboatech“, které na sto procent ovládly místní flotilu.
Co je narrowboat? Podívejme se do historie: nákladní čluny, též zvané monkey, které dopravovaly zboží po starých anglických kanálech, musely být přizpůsobené rozměrům tehdejších zdymadel – 22 m délka a 2,3 m šířka. Čluny při těchto rozměrech uvezly náklad do 30 t. Byly ze břehu taženy koněmi nebo mulami a posádka, obvykle muž a žena. obývala celoročně kajutu na zádi lodi v délce asi dva metry. Loď obvykle kormidlovala žena a muž vedl potah a obsluhoval zdymadla, což nebyla a ani dnes není lehká práce.
Vzhled kanálů a rozměry zdymadel zůstaly do dneška a ze starých nákladních člunů vznikly v „retrostylu“ turistické a obytné narrowboaty. Nákladní prostor se přeměnil na pěkně zařízené kajuty, koňský potah nahradil lodní motor … Ten však měl za následek jednu zásadní změnu (proč?): lodě dnes převážně řídí muži a na komorách se hmoždí „plavčice“. Přes technickou modernizaci se lodě i dnes řídí klasickou kormidelní pákou na zádi. Základní vzhled a tvar narrowboatů je tedy dán historií a rozměry vodní cesty a tak se tvůrci a majitelé dnešních člunů mohou „vydovádět“ jen v něčem jiném. Především rozdílná je délka, od 8 m do „plnohodnotné“ 20 m, ale to už je opravdu loď „špageta“. Potom rozdíly ve vnitřním vybavení, od skromného až po náležitý luxus. Ale nejvíce fantazie se uplatňuje v nátěrech lodí a jejich výzdobě – kde je „strohá“ bílá námořních jachet: pestré pastelové barvy, umně namalovaná jména lodí a domovských přístavů, nepřehlédnutelné přední a zadní nárazníky a mnohdy bohatá květinová či zeleninová výzdoba na střeše. Narrowboat, to není plavidlo, to je zvláštní lodní svět, to je styl života na vodě … A je jich v Anglii desetitisíce a desítky je i půjčoven těchto lodí.
My jsme si pronajali „Sira Ferguse“ od společnosti Countrywide Cruisers v Breewodu, severně od Birminghamu. Základní údaje lodi: délka 18 m, šířka 1,8 m, dvě ložnice, kuchyň, jídelna, WC a sprcha, teplá voda, chladnička, plynový sporák,…, super pro čtyři členy posádky o psu nemluvě ( Pepik, Lída, Honza, Šárka, Ajda ).
Tak na tomhle se po kanálech pluje …!

A jak jsme tedy pluli my …?

„Největší problém“ je vybrat vhodnou trasu pro týdenní plavbu. My jsme usoudili, že když se nebudeme flákat, zvládneme populární okruh Four Counties Ring – je cca 100 mil dlouhý a má 98 zdymadel a jeden dlouhý tunel, tedy vše, co neusnadňuje rychlou plavbu, ale zase je zaručen sportovní výkon a spousta plavebních zážitků – předpokládaná doba plavby je 50 hodin.. Tvoří ho části tří středoanglických kanálů: Shropshire Union Canal, Trent and Mersey Canal a Staffordshire and Worchester Canal.
Plavbu jsme začali v pondělí odpoledne v Brewoodu a rozhodli se pro plavbu „ve směru hodinových ručiček“ na sever. Prvních pár minut jsme si zvykali na řízení lodi, protože ovládat tuhle nudli ze zádi kormidelní pákou na úzké plavební dráze chce trochu cviku. Vyzkoušeli jsme si trefování se do zúžených míst kanálu, opatrnou a pomalou plavbu podél břehů s kotvícími „kolegy“ a jeden krátký tunel Cowley. Na noc jsme zakotvili v Narbury, kde stojí za zmínku bezplatné kotvení a sprchy a WC v přístavu, do kterých nám zajistil vstup klíč, který jsme vyfasovali s lodí. A takových míst bylo na cestě víc.
Zatím jsme pluli po dlouhé zdrži a tudíž po „rovné“ vodě. Dnes to začne klesat „prudce“ dolů. Je až s podivem, kolik si stavitelé dokázali vymyslet zdymadel na pár kilometrech.. Do Nantwiche jich bylo přesně 27. Ale ve čtyřech nám to šlo celkem rychle a v pohodě: jeden řídil loď, dva obsluhovali zdymadlo, kterým právě proplouval a čtvrtý šel napřed připravovat další. Ale přesto, co zdymadlo, to 10 až 20 minut. Je to neobvyklý pohled – po kanálu plují až na kormidelníka opuštěné lodě a po břehu pobíhají v obou směrech plavčíci, v ruce nezbytnou pomůcku, kovovou kliku na otvírání zdymadlových výpustí, nebo se lopotí s otvíráním zdymadlových vrat. Žádná profesionální obsluha ani moderní technika se zde nevede.

Po třech dnech jsme vplulí na Trent and Mersey Canal, stočili se k jihu a zamířili k nejvyššímu bodu celého okruhu, k vrcholové zdrži s tunelem Harecastle. Ale výstup byl pochopitelně „vykoupen“ zdoláním dalších zdymadel, od Nantwiche k tunelu u města Kidsgrove jich bylo „jen“ 31, mnohé byly pro urychlení provozu zdvojené. Proplutí tak dlouhého tunelu – 2676 m – je událost, která se tak často nezažije. Jeho úsporný profil umožňuje pouze jednosměrnou plavbu, při řízení lodi musíte dávat pozor, abyste nepraštili hlavou o strop, osvětlení zajišťuje pouze vlastní lodní svítilna, občas schytáte spršku prosakující vody. Cihlová vyzdívka získala za téměř 200 let existence patinu a jemnou „krápníkovou výzdobu“ z usazených minerálů. O dotvoření image ponurých katakomb se stará i rozléhající se zvuk motorů lodí. Pokud někdo z posádky trpí klaustrofobií, ať raději tunel oběhne přes kopec nebo si vleze v kajutě pod peřinu. Těch 45 minut plavby ale stojí za to.
V této vrcholové partii se také výrazně změnilo okolí kanálu. Staré industriální stavby podél břehů – fabriky, keramické pece, překladiště s jeřáby, opravny člunů – z nichž mnohé se dnes presentují jako „black country“ skanzeny, svědčí o tom, že hrabství Staffordshire bylo součástí průmyslového rozvoje Anglie. Město Stoke on Trent bylo centrem keramické výroby a do poloviny minulého století patřilo k těm nejvíce znečistěným oblastem. Do dneška zachované keramické pece „flaškovitého“ tvaru jsou toho dokladem. To vše také potvrzuje, jak úzké a důležité bylo sepětí kanálů jako dopravních cest s rozvojem průmyslu. Myslím, že i tahle méně romantická stránka „canalboatingu“ je velmi zajímavá.
V neděli večer se okruh uzavřel tam, kde začal, v maríně v Brewoodu. To jsme ale ještě museli zdolat dalších asi 30 zdymadel dolů a nahoru, dvě kanálové křižovatky a absolvovat dva dny usilovné plavby. V sobotu odpoledne a v neděli dopoledne jsme zaznamenali zajímavý „úkaz“. Jak jsme se blížili k birminghamské aglomeraci, výrazně zesílil lodní provoz, jak se mnozí lodníci vraceli do svých domovských přístavů před koncem víkendu. Loď jsme v pondělí ráno v pořádku vrátili a auty vyrazili za dalším poznáním: Honza se Šárkou za krásami jižní Anglie a já s Lídou na další průzkum bohaté kanálové historie „kolébky kanálové plavby“ …
Tak takhle jsme tu týdenní plavbu absolvovali …!

Co dodat na závěr …?

Moc toho už nezbývá. Závěr je jasný: plavbu po anglických historických kanálech je možné směle nazvat lodnickou maturitou … Tak si ji taky složte!

 

Červen 2008

Charter: www.countrywide-cruisers.com