Pár dní na Vltavě a Labi … aneb dobrý tip i pro začátečníky

„Proplul“ jsem mnoho regionů v Evropě i jinde, ale stále více mě láká „domácí“ Vltava a Labe. Dobré plavební podmínky, krásné okolí, zážitky z proplavování mnoha zdymadel s ochotnou obsluhou, nové maríny s perfektním zázemím, … naznačují optimistickou přítomnost a budoucnost pro domácí canalboating … A to i pro ty, kteří zatím váhají se této zálibě věnovat. Následujících pár fotek a rad je pro inspiraci!

V Praze u Libeňského mostu na rejdě GolfYachtu kotví své tři charterové „River Boaty“ firma Vltava Charter (www.vltavacharter.cz). „Otis“, „Lucky“ a „Otice“, i když to nejsou naprosto dokonalé charterové lodě, jsou docela dobře ovladatelné, úsporné a vybavené skoro vším potřebným pro čtyři „lodníky“ pro plavbu po celé Vltavě a Labi. Místo začátku plavby je „pod Prahou“, což je dobré pro začátečníky, pokud se vydají po proudu, ale přijde se o neopakovatelný zážitek proplavby centrem města mezi štvanickým a smíchovským zdymadlem. To se musí napravit při zpáteční plavbě a je dobré nechat si na tenhle úsek půl dne navíc…

S plavebními mapami Vltavy a Labe (obě jsou velmi dobré a aktuální) vyplouváme … Hned po chvilce plavby můžeme na levém břehu vplout do laguny starého holešovického přístavu. Zatím vypadá jako „odložiště“ starých nákladních člunů a tlačných remorkérů, ale časem se přístav promění na luxusní marínu – výstavba nových bytů a apartmánů „kolem vody“ pro budoucí vlastníky lodí je toho zárukou a předzvěstí.

Vltava, až do Nelahozevse, se prodírá velmi krásným údolím, srovnatelným s takovou klasikou, jako je Mohan, Rýn, … Železniční trať na levém břehu mu dodává na dramatičnosti a modernosti, nově vzniklé přívozy a pobřežní restaurace nás vracejí do dob poněkud starších. K úplné dokonalosti chybí více míst na kotvení.

Startovali jsme na ř. km 49 a k soutoku s Labem nás čeká pět plavebních komor: Podbaba – ř.km 44, Roztoky – ř.km 36, Dolánky – ř.km 27, Miřejovice – ř.km 18 a Hořín – ř.km 9 plavebního kanálu Hořín. Při dnešním nepatrném nákladním provozu není problém zdymadly proplout hned a bez problémů. Chce to jen pár km před komorou spojit se s obsluhou mobilem a vše dojednat – „komorníci“ jsou velmi ochotní.

První den obvykle doplujeme do Nelahozevse … a tam nás čeká na ř.km 20 na levém břehu „Marína Vltava“ (www.marinavltava.cz). Jedna z mála (jediná?) marín na Vltavě, která snese ocenění alespoň pěti hvězdičkami – vlastně kotvičkami … Perfektní prostředí a servis, kdo není „místní“, měl by taky navštívit nelahozeveský zámek. Tahle marína je na vhodném místě i při plavbě zpět.

Tenhle pohled přes hořínské zdymadlo miluju … Vysoko nad soutokem Vltavy a Labe ční mělnický zámek, obklopený vinicemi. Zde se můžeme (musíme) rozhodnout, kam poplujeme: doprava proti proudu středního Labe, doleva po proudu dolního Labe … obě možnosti jsou dobré a zajímavé! My jsme pluli po proudu a chtěli doplout do „Maríny Labe“ v Píšťanech u Litoměřic, další „pětikotvičkové“ maríny v tomto regionu na ř. km 53 (www.marinalabe.cz).

Zde nevplouváme do mělnické elektrárny, ale do plavební komory Dolní Beřkovice – ř. km 7, první pod soutokem – i takové „průmyslové“ panoráma patří k dolnímu Labi. Dále nás čekala ještě komora Štětí – ř. km 18 – a plavba k Roudnici nad Labem. O všech komorách platí to co o vltavských, informace na www.pla.cz .

Plavba údolím Labe patří opravdu k těm zajímavým. Pohled na časté vinice je optimistický a svědčí o tom, že řeka prochází velmi „příznivým krajem“. Jak to ty řeky dokázaly, že si uměly vybrat cestu … moselké, rýnské, Marna se svým „šampaňským“, … Jinak plavební dráha je vždy přehledná a v potřebných úsecích i dostatečně vytýčená bójemi.

Pro ranní zdržení v Nelahozevsi kvůli závadě na startovací baterii jsme chytli zpoždění a do cíle v Píšťanech jsme neměli šanci doplout. Proto jsme se rozhodli „nouzově“ přenocovat v Roudnici na ř.km 28. Docela příhodné místo pro zakotvení jsme našli v horním plavebním kanále nad roudnickým zdymadlem. I když to bylo u frekventované pěší cesty, byl tam do rána docela klid. A ráno jsme vyrazili zpět na Prahu.

„Vyšehrad“, tahle výletní „hrouda železa“, se na zdymadle Hořín potká jen párkrát do roka. Ale je to šíf jak se patří … potkat ho na relativně úzkém Hořínském kanálu … Když už jsme u plavby tímto 11 kilometrů dlouhým kanálem, je dobré, když do něho vplouváme ze kteréhokoliv směru, zavolat na zdymadlo a poptat se, co pluje proti nám.

Opět kotvíme přes noc v „Maríně Vltava“ v Nelahozevsi. K tomu je možné jen dodat, že tam mají v restauraci výbornou „kuchyni“ a majitel maríny Petr Kožený dohlíží na bezchybnost všech ostatních služeb.

Je-li v nadpisu, že je tahle plavba dobrý tip i pro začátečníky, tak jsem to myslel vážně a snažil se zaučovat do „lodnického řemesla“ své vnučky Klárku a Verču. V každém případě se jim plavba moc líbila. Tak vyplujte taky … a budete-li mít chuť a náladu, tak mi o plavbě něco napište nebo pošlete pár fotek …

 

Srpen 2008