„Otvírání“ IJsselmeeru na plachetnici

Otvírá se ledacos . Z „otvírání“ spojených s vodou je snad nejznámější jarní vodácké otvírání řeky Lužnice. My jsme se vypravili „otevřít“ moře, vnitrozemské moře IJsselmeer na severu Nizozemska. A když moře, tak na plachetnici, a když plachetnice, tak pořádný škuner. Ať to otevření za něco stojí.

„Otevírání“ nám trvalo dva dny. A byly to dva dny perného výcviku v ovládání velké plachetnice a přežívání v chladném a deštivém počasí. První den, ještě v domovském přístavu v Lemmeru, nemohl začít jinak než poradou s kapitánem o plánu plavby, o řízení lodi a o systému oplachtění. Je to úplně něco jiného než ovládání malých a moderních jachet. Plachty jsou velké a těžké, spoustu silných konopných lan musí obsluhovat vždy několik lidí. Ale když se podaří dostat plachtoví „nahoru“, když se správně nastaví … potom je plavba opravdovým zážitkem. Vítr sice ten den nefoukal nic moc, ale to pro „výcvik“ bylo docela příhodné. K večeru jsme dopluli do přístavu Makkum na severu IJsselmeeru, celkem asi 30 Nm.

Škuner „Banjaard“: Plachetnice byla postavena v roce 1913 jako nákladní škuner. Během dalších let své služby byla postupně modernizována, motorizována, měnila svoji podobu a nakonec po mnohaleté odstávce, kdy ji hrozilo sešrotování, byla v roce 1990 přestavěna na dvoustěžňový clipper a pojmenována „Banjaard“ . Je dlouhá 38 m, široká 6 m, ponor 2 m. Má bohaté oplachtění o maximální ploše 450 m2: dvě vratiplachty, dvě ráhnové plachty, tři kosatky a spinakr. Tomu všemu vládne kapitán a majitel Aard-Michiel Bot z Lemmeru.
 
 

Vyplout druhý den z Makkumu zpět do Lemmeru bylo opravdu jen pro otrlé – hustý déšť a podstatně silnější vítr než včera. Plachty jsme začali napínat už ve spojovacím kanále mezi přístavem a mořem a tak jsme mohli brzo zastavit motor a nespustit ho až téměř do konce plavby. Naše trasa vedla nejprve na JZ a potom na SV. A protože foukal převážně východní vítr a museli jsme se vyhýbat oblastem mělčin, užili jsme si časté měnění kurzu a „přehazování“ plachet. A samozřejmě jsme čekali na vhodnou příležitost ke splnění hlavního cíle naší plavby: otevření Ijsselmeeru. Po obědě, skoro uprostřed jezera, když se živly trochu utišily, se této povinnosti ujal neformálně kpt. Pavel Kocfelda. Snad se mu to podařilo. Jistě se od té chvíle na jezero vyrojí více lodí, neb dosud se hladina jevila značně opuštěná. Po asi 40 Nm jsme se opět vyvázali u mola v Lemmeru a plavbu zdárně ukončili.

IJsselmeer: V roce 1935 byl dokončen projekt sloužící k ochraně Frieslandu před záplavami a k vysoušení poldrů v zálivu Zuidersee a rozšíření „pevné země“ na severu Nizozemska. Záliv byl rozdělen mohutnou hrází na mořskou část Waddensee a část vnitrozemskou, jezero IJsselmeer – ústí do něho řeka IJssel. Hráz je 33 km dlouhá, místy až 90 m široká a vysoká cca 7 m. Rozloha IJsselmeeru je 1100 km2, průměrná hloubka asi 5 m. Součástí Ijsselmeeru je jezero Markemeer, oddělené od původní vodní plochy v roce 1975 další hrází uprostřed jezera. Postupným vysušením poldrů v jezeře Ijsselmeer vznikla v roce 1986 další nizozemská provincie Flevoland. A taky vznikl velmi krásný prostor pro vodní sporty a lodní turistiku, napojený jednak na vnitrozemské kanály a taky mohutnými zdymadly do moře.

Tuhle opravdu vydařenou akci „Otvírání Ijsselmeeru“ vymysleli a již podruhé zorganizovali Michal Kalman – www.naplachetnici.cz – s Danielem Hagenem – www.holandskonalodi.cz . Byl to zážitek.